Rodiče paní Marcely spolu byli prakticky celý život. Poznali se velmi mladí a velmi se milovali. Jejich děti cítily vždy pocit lásky a vzájemné náklonnosti.
Celý život byli spolu, nestalo se, aby jeden odjel na dovolenou nebo někam pryč bez druhého. Když otec paní Marcely zemřel, její maminka nevěděla, co se životem.
Najednou ztratila někoho velmi blízkého, někoho, s kým byla den co den. Pro její děti to byl také šok, přišly o svého otce. Mamince se snažily pomoci, jak to jen šlo. Ale ta si na neustálou péči a kontakt zvykla.
Maminka paní Marcely se však až velmi nezdravě upnula na své děti. Snaží se jim organizovat život, neustále jim volá, je naštvaná, když k ní nepřijdou každý den nebo jí nezvednou telefon.
Své děti navíc citově vydírá, když není po jejím, tak je schopná dětem vyčítat, že chtějí, aby už zemřela, že tady dlouho nebude a podobně. Paní Marcela se snaží, ale má také svůj život, rodinu a práci.
