Paní Oldřišku velmi trápí to, co bude ve stáří. Viděla kolem sebe spoustu lidí, kteří neměli nic našetřeno. A tak skončili v péči druhých, a to nebylo dobré. Nemohli se sami rozhodnout...
Proto se rozhodla, že ona taková nebude a předejde tomu, aby někomu visela na krku. Chce začít situaci řešit, ale nedočkala se pochopení.
Manžel o možném stěhování nebo řešení, kam na důchod, nechce ani slyšet, protože sám sebe vidí jako mladíčka. Má však problém s koleny, nechodí se mu dobře do schodů, ale přesto odmítá, že by byl starý.
Pochopení se paní Oldřišce nedostává ani v rodině nebo u přátel. Všichni se cítí být mladí a nebudou myslet na to, že by měli spořit na horší časy.
Paní Oldřiška tak úplně neví, co dál. Má šetřit a plánovat, když její manžel s tím nesouhlasí? Jak se k tomu postavit?
