V koloběhu života je stárnutí přirozeným procesem, kterým procházejí všichni lidé, bez rozdílu majetku anebo postavení. Každý ale stárne jinak. Někdo s tím má velký problém a neumí se s příznaky stárnutí smířit, jiný zase umí stárnout s grácií. Ať už se lidé cítí v lepší či horší kondici, ne vždy zvládnou s pokročilým věkem tolik věcí, jako například ve třiceti. Je to přirozené. A myslet na budoucnost je víc než potřeba. Ne všichni to však tak dělají.
Paní Oldřiška (47 let) chce myslet na svou a manželovu budoucnost. Má pocit, že by se měla zajistit na stáří a nespoléhat jen na to, kam se bude ubírat politika státu. Celý život pracuje, ale s tím, jak se neustále posouvá odchod do důchodu, má Oldřiška strach, že bude muset pracovat do 80 let. Proto se snaží myslet na stáří. Ale je v rodině jediná. Její děti o tom nechtějí ani slyšet a manžel tvrdí, že je blázen.
Jsem divná? Jsem blázen, jak manžel říká? Nevím, možná ano. Nebo možná chci jen být připravená na to, co přijde. Bydlíme v domě bez výtahu, takže denně jdu dvakrát i třikrát do schodů. Neumím si představit, jak to budu zvládat, až mi bude 70. Ty schody tu budou pořád. V koupelně máme jen vanu a už teď se mi někdy do ní nevchází dobře. Police v koupelně a v obývacím pokoji jsou vysoko, musím použít židli. Jsou to všechno věci, které mi třeba za deset nebo patnáct let mohou dělat potíže. Možná je na čase začít se poohlížet po novém bytě, kde bude výtah, kde bude sprchový kout.
Nechci být dětem na obtíž, takže jsem rozhodnutá, že půjdu do domu pro seniory. Přijde mi to fajn, jsou tam lidé v podobném věku, můžu si s nimi povídat, nebo být doma zavřená sama, když budu chtít. Ty možnosti se mi líbí a vím, že je jednou ocením. Vzniká mnoho moderních komplexů, které nabízí mnoho aktivit pro důchodce. Neznamená to, že musí sedět doma a čekat na smrt. Pokud se sama o sebe už nepostarám, nechci viset dětem na krku. A takové zařízení něco stojí. A navíc je tam velký tlak, takže by nebylo od věci začít mapovat situaci a třeba si něco pěkného vyhlédnout.
Manžel mě má za bláznivou ženskou, které šplouchá na maják. Nechce o stěhování do pohodlnějšího bytu ani slyšet. On prý všechno zvládá v pohodě, ale vidím, jak mu dělají schody občas potíže, bolí ho kolena a musí v mezipatře odpočívat. Nikdo nechce stárnout, ani já, ale připravit se na to musíme. Přece nebudu dětem přidělávat starosti, mají svůj život, ne aby ještě řešily, kam nás přestěhovat, nebo do jakého starobince náš šoupnout.
Můžete mi, prosím, poradit? Možná je na takové myšlenky vážně ještě brzy?
Pokud je Vám méně než 50 let, je to zvláštní, ale určitě ne “bláznivé”. Naopak chci ocenit Vaši proaktivitu, Vaši snahu nebýt dětem na obtíž, Váš praktický a pragmatický přístup k životu a ke stárnutí. Také nevím, zda byt, ve kterém nyní žijete, je ve Vašem vlastnictví, nebo jste jen v nájmu. To vše, jsou důležité parametry, které tvoří části promýšlené “rovnice”. Váš muž zřejmě nemá moc rád změny, u starších lidí se tato vlastnost s přibývajícím věkem většinou ještě prohlubuje. Vy jste zřejmě “výjimka, co potvrzuje pravidlo”. Zřejmě Váš muž funguje z úhlu pohledu jako většina mužů “když to funguje, tak to nemusím opravovat”, ale Vy zřejmě chcete “kalamitám” předcházet. Tím se ale v uvažování rozcházíte.
Nevím ani, zda to, co jste napsala, znamená, že chcete za každou cenu, tj. i za cenu odchodu od manžela přejít do jiného bytu, potažmo později do domova pro seniory? Mám tedy k Vašemu příspěvku více otázek, než zřejmě odpovědí. Ale to vůbec nevadí. Důležité je to, že VY víte, co se svým životem nadále chcete tvořit. Je přínosné najít správná slova a načasování o tom s Vaším mužem hovořit. Pokud stále nebude chtít tento typ rozpravy s Vámi podnikat, obraťte se na Vaše děti a požádejte je o podporu v probírání tohoto tématu. Nebo si domluvte získání podpory od Vašich starších přátel či vlastních rodičů, pokud ještě žijí. Prostě hledejte zdroje pomoci od kohokoliv blízkého, kdo má zkušenosti se stářím, nebo mu na Vás záleží. To, že budete mít spojence, by mohlo vytvořit “páku” na Vašeho muže.
Když budete o čemkoliv novém (o změně) s mužem hovořit, vždy vyzdvihněte, co pozitivního to pro něj přinese a jak málo úsilí do této změny bude muset vložit sám. Ideální by bylo, kdybyste vše důkladně zmapovala a připravila jako “prezentaci projektu” s názvem např: “Stěhování” nebo “Náš nový bezpečný a pohodlný domov”. Můžete v rozhovoru s ním poukazovat i na to, co už ukazuje na nefunkčnost momentální situace. Váš muž by ale měl vždy mít pocit, že to není “o něm bez něj”, vždy dodejte, že s ním do budoucna (pokud to je pravda) počítáte a dejte mu na srozuměnou, že je pro Vás moc důležitý a že mu chcete život usnadnit, že fungujete z pozice pečující manželky vůči němu. Přeji Vám mnoho štěstí v hledání toho správného místa. Pokud by situace ve Vašem vztahu byla neúnosná, můžete se vždy obrátit buď sama na odborníka - psychologa, psychoterapeuta - nebo přijít i s mužem na párovou terapii.
Pomoc hledejte na www.terapie.cz
Jak se má paní Oldřiška zachovat? Poslechnout rodinu a neřešit, co bude s ní a jejím manželem ve stáří? Vždyť děti se postarají, snad nějak. Nebo je právě opatrná a svou situaci chce řešit s dostatečným předstihem? Jak byste se rozhodli vy? Přečtěte si také příběh paní Anežky, která si neví rady s manželem, který se na stará kolena zbláznil.
Jsem jednooborová psycholožka, terapeutka, arteterapeutka, lektorka a empowerment koučka. Od roku 2021 jsem frekventantkou komplexního psychoterapeutického výcviku zaměřeného na řešení, od začátku výcviku jsem zvládla přes 1700 terapií, hlavně v online verzi. Mám za sebou systemický výcvik v rodinných konstelacích, konsteluji 14 let. Pracuji jako psycholog ve zdravotnictví, jsem v předatestační přípravě z klinické psychologie. Mám i soukromou online praxi. Věřím, že jakákoliv změna je možná a jde ruku v ruce s motivovaností i s aktivním přístupem k problému. Mám důvěru v to, že pokud má člověk odhodlání a podporu okolí, je možné vyřešit i problém, který se na začátku jeví jako nepřekonatelný. Působím také na portálu Terapie.cz.
Příběh zaslala paní Oldřiška U.
