Paní Petra vyrůstala s tatínkem sama. Její matka je opustila, když bylo Petře 10 let.
Její tatínek byl pro ni celý život hrdina. Dokázal se o všechno postarat, přizpůsobil se situaci, i když to nebylo vůbec jednoduché.
Pak však tatínek dostal rychle za sebou dva infarkty. Petra si ho nastěhovala k sobě. Starala se o něj, jak nejlépe mohla. I přesto se tatínek necítil komfortně.
Uvědomoval si, že je pro svou dceru přítěží. A to nechtěl. Jeho stav se ale postupně zhoršil a nakonec musela paní Petra skutečně vyhledat odborníky.
Dnes je Petřin tatínek v domově se zvláštním režimem. Petra ho každý týden navštěvuje. Strašně moc jí chybí ten její Táta hrdina.
Někdy ji ale dokonce ani nepozná, jindy si myslí, že je někdo jiný. Oba často pláčou. Petra je zoufalá, jak ji tatínek odchází před očima.
Petřin tatínek je už nyní nějakou dobu v léčebně. Petra za ním chodí. Drásá jí, že ji odchází před očima. Někdy ji ani nepozná. Ale je šťastná, že se rozhodla přenechat péči odborníkům.
