NÁZOR PSYCHOLOGA:
Milá Hanko,
mnoho žen se potýká se stejným problémem. Jsou schopny čekat, obětovat se a leccos „vydržet“ s vidinou, že si to časem nějak sedne…Nemusí jít zrovna o dítě, ve snaze zachovat stávající partnerský stav a vybudované hnízdo jsou schopny najít i pozitivní věci v jinak nefunkčním vztahu.
Vy jste ale mnohé trefně popsala. Nefunguje intimita (jeden z pilířů partnerského vztahu!), kulturní a společenský život vás názorově míjí, dokonce vás nadchnul nový muž, byla jste aktivní ve smyslu hledání nového bydlení. Všechno, co se událo, vás směruje VEN z místa, kde jste teď. Empatická a citlivá bytost ale potřebuje doladit i svůj VNITŘEK, své nitro. Popasovat se s pocity výčitek a vnímat, že se rozhodla správně. Ne rozumem, ale citem.
JE LÍTOST NAD NĚČÍM, CO NEFUNGUJE, NA MÍSTĚ?
Lítost nad tím, že opustíte partnera a společný dům, má dvě roviny. Pro vás to momentálně představuje ztrátu, krok do neznáma, s nejistým koncem. Jiný, objektivní pohled nicméně nabízí otázku, zda má smysl litovat něčeho, co nefunguje, zůstávat někde, kde nejste citově ani fyzicky naplněná, a tedy šťastná. Co když změnou víc získáte, než ztratíte?