Mít děti je životní rozhodnutí. Sandra (38) má ovšem problém, protože ona po miminku zoufale touží, ale její partner chce zůstat bezdětný. Má situace jiné řešení než rozchod? Jak situaci řešit radí speciální pedagožka a psychoterapeutka Mgr. Charlotte Benátská.
Kdyby mi bylo o deset let méně, asi bych se tímhle problémem netrápila. Jenže mně táhne na čtyřicet a toužím po dítěti. Možná si říkáte, proč tedy ještě žádné nemám. Já si to svým způsobem říkám také… a hlavně vím, že čas utíká jako voda. Mám ještě dva, tři roky, nebo pět, sedm let? To nikdo neví. A hlavně: už nechci čekat.
Kde je tedy zakopaný pes?
V mém partnerovi. Chodíme spolu už dlouho, bude to osm let. Od začátku jsem věděla, že je to ten pravý, a myslím si to dodnes. Opravdu můžu upřímně říct, že ho miluji. On ale děti nechce. Prý se mu líbí život, jaký vedeme, a nehodlá nic měnit. Udělal by pro mě první i poslední, jen tenhle názor asi nikdy nepřehodnotí. Nejspíš z pohodlnosti.
Ze začátku přitom nebyl tak striktní. Vždy říkal, že uvidíme a že to jednou přijde. Ale nepřišlo a on začal definitivně odmítat. Ptala jsem se ho, jestli mu záleží také na mých citech. Odpověděl, že samozřejmě ano. „Ale já chci aspoň jedno dítě,“ rozbrečela jsem se, protože jsem fakt zoufalá. Pokrčil rameny a řekl „Promiň, nejde to. Necítím se na to být tátou,“ a dokonce z něj později vypadlo, že by ta změna podle něj vedla k rozpadu našeho hezkého vztahu. Partner pochází z úžasné rodiny. Jeho rodiče jsou moc fajn a má dva sourozence, takže nějaký strach, co by si do života nesl z minulosti, by neměl hrát roli. Pak ovšem nechápu, proč si myslí, že by náš vztah vedl k rozpadu poté, co bychom měli dítě.
A hlavně: i když si to neumím představit, zvažuji, že ho opustím a najdu si jiného partnera, který bude děti chtít. Holt mateřské pudy jsou silné, a i když bych se hodně trápila, i tohle se mi honí hlavou.
Nebo je tu možnost, jak mi radí kamarádka, tajně přestat brát antikoncepci. Byl by to hrozný podraz a nejspíš by to partnerovi došlo, takže první šrám by se na našem vztahu opravdu objevil hned po oznámení těhotenství.
Vůbec nevím, co mám dělat, a tak prosím o radu.
Mateřské pudy nelze potlačit. Pro ženu jsou děti a rodina zásadní věc, smysl života, zdroj radosti o pilíř, o který se mohou opřít. Podotknout ale musím, že to neplatí pro všechny ženy, některé za životní hodnotu nepovažují péči o potomstvo a muže, ale realizují se jinak, a je to v pořádku.
Vám, Sandro, rozumím, po dítěti toužíte, jste si tím jistá. Pak není jiná cesta, než jít naproti přání svého srdce. Partner Vám řekl, že se mu líbí život, jaký vedete, má strach, že by dítě ohrozilo hezký vztah, který spolu máte. Pokud partneři vedou pohodový život mnoho let a jeden z nich přijde s návrhem, který zásadně mění pohodlné a zaběhlé koleje, druhý znejistí. Muži často tasí tyto argumenty: nejsem na to připraven, necítím to tak jako ty, vyhovuje mi to tak, jak žijeme, nemáme na to ideální podmínky (bydlení, dostatek peněz). Pod slupkou těchto slov je strach ze zodpovědnosti, uvědomují si, že vznikne povinnost o někoho se dlouhodobě starat se – nejen finančně, ale i v jiných ohledech. Podstatný je nicméně strach ze ztráty svobody. Někteří muži jsou bez ohledu na věk natolik svobodomyslní (někdo by řekl i sebestřední), že závazky a povinnosti jakéhokoli typu je doslova paralyzují.
Sandro, určitě nedoporučuji tajně přestat brát antikoncepci. Je to podraz, který by partner nemusel ustát, a sama byste také nechtěla, aby Vás někdo manévroval bez Vašeho souhlasu. Nedoporučuji ani silné emoční projevy - pláč, prosby, citové vydírání. Muži pak reagují útokem nebo únikem…
Muži potřebují motivaci!
Muži, kteří jsou spíš racionální než empatičtí, neradi se přizpůsobují a mají rádi otěže ve svých rukou, slyší na jiné argumenty. Potřebují předem ujasnit, jak „vaše rodina“ bude fungovat. Uklidní ho, když dáte najevo, že jste samostatná, schopná a že spoustu věcí zvládnete, aniž by Vám musel být neustále po ruce. Pokud má hobby, věnuje se sportu nebo má rád „svůj klid“, ujistěte ho, že s příchodem na svět o tyto vymoženosti nepřijde. Povídejte si o tom, jak by život s dítětem fungoval, je to sice v módu fantazie, ale nevadí. Potřebuje opravdu čas, sžít se s tou představou a přijít na to, že život s dítětem se nejen že nerozpadne, ale naopak obohatí.
Řekněte mu, že by bylo škoda, aby chlap jeho kvalit nepředal to, co je v něm, někomu dalšímu. Z dítěte se postupně stává parťák, úžasný pomocník, jiskra vašeho soužití. Jednoduše řečeno, vize, že má vlastního potomka, by ho měla nadchnout.
Nechte tomu ještě čas, zároveň ale neustupujte, laskavým způsobem sdělte, že pro Vás není z dlouhodobého hlediska soužití bez dítěte představitelné. Vyšlete signál, že téma nenecháte vyšumět. Měl by si uvědomit, že pokud dítě nechce, budete to respektovat, ale v tom případě se vaše cesty rozejdou. Pozor ale na to, jaká slova zvolíte, buďte taktická, ale zároveň taktní. Váš přítel nesmí získat pocit, že příchodem dítěte získá druhé místo… Jednička ve Vašich očích musí pomyslně zůstat, a pokud to tak skutečně je, není možné, aby tento příběh nedopadl jinak, než dobře…
Mgr. Charlotte Benátská Speciální pedagožka a psychoterapeutka zaměřená na párovou komunikaci a uzdravení rodinných vazeb. Věnuje se specielně ženám v oblasti zdravého ženského sebevědomí a intimity. Je autorkou publikace Ženy, klíč ke spokojenosti je v nás. www.vztahy-komunikace.cz
Pokud jste se ocitli v situaci, se kterou se s námi chcete podělit nebo si s ní nevíte rady, napište nám na email: [email protected]
