Vyjádření terapeutky Lucie Mucalové
Život je někdy nevyzpytatelný a plný nejrůznějších překvapení. V popsaném příběhu jsem vnímala, že jste na sebe brala pocit viny, že se dcera rozhodla jinak než byste to učila sama za sebe. To byl ovšem příběh dcery a jejího muže. Nemusíte souhlasit, můžete to vnímat odlišně, nicméně konečné rozhodnutí je mezi těmi, kterých se to týká. Píšete, že příběh dostal jiný, nečekaný rozměr. Samuel u Vás našel bezpečí, přijetí a Vaše samota dostala jiný rozměr. Převzala jste péči za dceru, za kterou jste se cítila vina. Neplánovaně se potkali dva světy, co si měli, co předat. Vztah se proměnil do vztahu mileneckého. Bez plánu. Popisujete vystřízlivění, kdy se začalo ozývat rácio, pocit zodpovědnosti a viny. Vše umocnil příjezd dcery, která se chce k muži vrátit. Tento její krok plně posvítil na realitu a ve vás se odehrávají emoce a vnitřní kritik přímo řve na poplach a konfrontuje Vás s činy, které jste učinila, byť byly bez záměru ublížit. Nejprve bych Vám doporučila, pobavit se se Samuelem, jak to vnímá on a vy společně. Zkuste si dát alespoň malý odstup, ať si můžete promyslet, jak dále. Jelikož žádné správné řešení není. Pomoci by mohl rozhovor s nestrannou osobou, psychoterapeutem, kde můžete nahlédnout na pro vás možné varianty, podívat se na ně do hloubky. I pokud se modlíte, aby se to dcera nedozvěděla, i s tímto pocitem je potřeba pracovat, aby jste mohla jít dále životem a neuvrhla se do vnitřního vězení/trestu. Někdo se zase rozhodne věci vynést na povrch, s plným vědomím, co to může spustit a znamenat. Otázkou je, jaká varianta je ta Vaše.