Paní Stela prožila podstatnou část života se svým manželem. Byla to láska, taková ta, kterou vidíme v televizních seriálech. Milovali se dlouhé roky, byli spolu v dobrém i zlém. Vždycky se s ním uměla smát.
Přišly děti, problémy s penězi, ale vždycky to dobře dopadlo. Věděla, že má vedle sebe velkou oporu a muže, který ji obejme a rozesměje vždy, když to potřebuje. A to je v dnešní době výhra.
Věřila, že spolu zestárnou, těšila se na důchod, kdy spolu budou doma, na zahradě nebo pojedou do lázní, aby si odpočinuli. Jenže osud tomu chtěl jinak. Jejího manžela začalo nečekaně bolet na hrudi.
Dopadlo to tak, že manžel během pár dní absolvoval dvě operace a zemřel. Stihla se s ním rozloučit, naposledy ho držet za ruku a políbit. Jako ve snách vyřídila poslední rozloučení. A pak? Zůstalo prázdno.
Absolutní prázdno a neschopnost pohnout se z místa. Paní Stela neví, co dál. Jak fungovat, jak žít, co dělat. Neustále na manžela myslí a teď netuší, jak to vše zvládne. A je to už rok a půl! Vůbec neví, jak dlouho dokáže takhle přežívat.
