Zkušenému kriminálníkovi může stačit méně než sedm sekund, aby si vybral svoji oběť. Rozhodne se, zda jste snadná oběť pro krádež, přepadení, únos nebo jiný trestný čin, který mu přijde na mysl. Počítejte nyní sedm vteřin: První. Druhá. Třetí. Čtvrtá. Pátá. Šestá. Sedmá. Přesně tak rychle si mohl vybrat právě vás. Některé pohyby podle výzkumu útočníka přitahují, zatímco některé ho dokážou odradit. Jaké to jsou?
V roce 1981 přinesla slavná studie sociologů Betty Grayson a Morris I. Stein nový pohled na způsob, jakým útočníci vybírají své potenciální cíle. Během této výzkumné práce byla na rušném newyorském chodníku umístěna videokamera a po dobu tří dnů mezi 10. hodinou dopolední a polednem byly zachycovány osoby procházející kolem. Videa následně pouštěli vězňům ve velké věznici na východním pobřeží, kteří byli odsouzeni za násilné zločiny, jako jsou ozbrojené loupeže, znásilnění a vraždy páchané na náhodných obětech. Vězni měli za úkol hodnotit jednotlivé chodce na stupnici od jedné do deseti - od snadného přepadení až po příliš riskantní akci.
Vězni se shodovali ohledně toho, kdo byl snadným terčem pro útok. Všichni vězni si vybrali stejnou osobu. Výběr oběti navíc nebyl ovlivněn pouze pohlavím, rasou nebo věkem, jak by se mohlo předpokládat. Starší nebo drobné ženy nebyly automaticky považovány za snadnou kořist. Výběr oběti ovlivňovaly i jiné faktory. Vězni si všímali také neverbálních signálů chodců a využívali je při svých rozhodnutích. Klíčové byly základní pohyby, jako je délka kroků, postoj nohou, přenášení váhy těla a houpání pažemi během chůze, což prý vypovídalo o zranitelnosti oběti.
