Frida Kahlo dozajista patří mezi nejvýznamnější mexické umělkyně. Její autoportrét dnes zná celý svět. Do svých obrazů dokázala promítnout bolest, kterou celý život prožívala. Jakými útrapami si prošla, kdo byli její milenci a proč si dvakrát vzala stejného muže?
Frida Kahlo se narodila 6. července 1907 ve městě Coyoacán v Mexiku. Vyrůstala v domě, kterému se dnes říká Casa Azul (Modrý dům). Jejím otec byl fotograf s německými kořeny. Imigroval do Mexika, kde se oženil s její matkou, Matilde. Její matka byla napůl indiánka. Frida Kahlo měla dvě starší sestry a jednu mladší. V dětství měla podlomené zdraví, když jí bylo 6 let, onemocněla obrnou a byla po dobu devíti měsíců upoutána na lůžko. Po zotavení z obrny kulhala. Aby zakryla špatně srostlé chodidlo na pravé noze, celý život nosila dlouhé sukně. Přesto se nevzdala a aktivně se věnovala sportu, v čemž ji podporoval její otec, se kterým měla blízký vztah. Už na škole ji fascinovalo umění, konkrétně kresba. Seznámila se zde s malířem Diegem Rivierou. Fridu tehdy zaujaly jak jeho kresby, tak on samotný, dokonce prohlásila, že si ho jednou vezme.
Frida se v mládí připojila ke skupině studentů, se kterými sdílela podobné politické názory. Zamilovala se do vůdce této skupiny – Alejandra Gomeze Ariase. Když s ním jedno odpoledne cestovala v autobuse, došlo k tragické nehodě. Autobus se srazil s tramvají a Frida Kahlo byla těžce zraněna. Po tom všem, co si vytrpěla v dětství, musela znovu snášet velké bolesti, jelikož si vážně poranila páteř a pánev. Její zdravotní stav byl vážný a v nemocnici Mexico City strávila několik měsíců. Říká se, že vše zlé je pro něco dobré. To platilo i v případě Fridy, protože si čas v nemocnici krátila malbou, tehdy vytvořila svůj první autoportrét. Rodiče ji povzbuzovali a viděli v ní velký talent.
Frida Kahlo v roce 1928 znovu kontaktovala Diega Riveru, onoho malíře, o kterém kdysi troufale prohlásila, že si ji jednou stejně vezme. Brzy mezi nimi vznikl románek. I přes námitky matky Fridy se o rok později vzali. Diego kvůli práci hodně stěhoval, nejprve „zakotvili“ v San Franciscu, poté se přestěhovali do New Yorku a nakonec do Detroitu. Tyto zkušenosti byly pro Fridu cenné a v roce 1932 začala do svých maleb zakomponovávat surrealistické prvky. Svůj portrét doplňovala o zajímavé prvky, zejména květiny. V roce 1933 měl Diego Rivera malovat nástěnnou malbu pro Nelsona Rockefellera. Jenže se příliš kreativně odvázal a pokoušel se do ní zakomponovat Vladimíra Lenina. Rockefeller jej nechal vyhodit, dílo přemalovat a Frida s Diegem museli kvůli tomuto troufalému počinu odcestovat zpátky do Mexika.
Manželství Fridy a Diega nebylo úplně idylické. Diego Fridu podváděl snad na každém kroku. Nejvíc Fridu ranilo, když ji podvedl s její sestrou Cristinou. Tehdy byla tak smutná, že si ostříhala své dlouhé vlasy. Navíc Frida toužila po dětech, ale její tělo bylo po dopravní nehodě a nemoci v dětství velmi křehké a miminko stále nepřicházelo. Když v roce 1934 zažila druhý potrat, zlomilo jí to srdce. S Diegem se několikrát rozešli a znovu se dali dohromady. V roce 1937 u sebe nechali bydlet bolševického revolucionáře Lva Davidoviče Trockého, spolu s jeho manželkou. Během pobytu v Modrém domě měla Frida se Lvem krátký románek.
Odchod z Mexika bylo asi nejlepší rozhodnutí, které kdy Frida Kahlo udělala. V roce 1938 se skamarádila s Andre Bretonem, jednou z hlavních postav surrealistického hnutí. Ve stejném roce už měla výstavu svých děl v New Yorku. Příštího roku se s Andre Bretonem vypravila do Paříže, kde se setkala s tak významnými umělci, jakými byli Pablo Picasso, Marc Chagall a Piet Mondrian. Téhož roku se Frida rozvedla a namalovala jeden ze svých nejslavnějších obrazů – Dvě Fridy.
Nakonec se však Frida rozhodla k Diegovi vrátit a roku 1940 se vzali znovu. Nedokázali se od sebe odpoutat. Druhé manželství se dosti podobalo tomu prvnímu, pár žil odděleně a byli si oba opakovaně nevěrní. V roce 1941 Fridě zemřel milovaný tatínek, z jeho smrti se psychicky zhroutila a nebyla schopná dokončit zakázku od mexické vlády. Do toho ji ještě trápily vleklé zdravotní problémy. Musela podstoupit několik operací a nosit speciální korzet. Žádná léčba jí však úlevu nepřinášela.
Její zdravotní potíže se stupňovaly, v roce 1950 jí byla diagnostikována gangréna v pravé noze. Přesto statečná Frida pokračovala v malování. Dokonce se sanitkou nechala dopravit na zahájení své výstavy, aby přivítala její účastníky. Naoko se jevila odvážná a odhodlaná, ale v té době už upadala do hlubokých depresí pramenících z jejích zdravotních potíží. V tu dobu se u ní prý objevily myšlenky na sebevraždu. Jejím posledním veřejným vystoupením byla účast na demonstraci na podporu guetemalského prezidenta Jacoba Arbenza. Zemřela týden po svých 47. narozeninách. Jako oficiální příčina úmrtí se uvádí plicní embolie. Avšak dodnes trvají spekulace o tom, zda pitva byla provedena řádně a spekuluje se o sebevraždě předávkováním.
