Je možné zachránit vztah, když chlap myslí jen na sebe?

Altruistická láska je krásná v romantických a duchovních filmech a knihách, ale být s někým jen kvůli němu, kvůli jeho štěstí s tím, že to své totálně popřu, je psychologicky patologické. Láska je sobecká. To, že s někým dobrovolně trávím i několik desítek let svého života, je proto, že to dělá dobře mně. Dělám to především kvůli sobě. Proč by tedy on dělal něco, co by mělo být proti němu, respektive proti vám samotné?

Vztah je práce

Tvrdá a vědomá. Láska je sice krásná, ale pro udržení vztahu nestačí. Je to nutný základ, ale nemůže zůstat jen u něj. A jak už víte, všeho moc škodí. Takže, my sice myslíme neustále na sebe, ale pokud myslíme „jen“ na sebe a v podstatě si neuvědomujeme, že vztah je o dvou lidech a že bychom měli začít myslet v okruhu „my“, a ne jen „já“, tak je něco špatně. Tato situace ale nenastává vždy kvůli egocentrismu. Někdy prostě partner vyšel z rodiny, kde ho to nenaučili. Buď viděl u svých rodičů, že jeden upřednostňoval vždy sebe a ten druhý mu to toleroval, nebo mu jeho rodiče dávali vše, na co si jen pomyslel. No a to způsobilo, že si neumí odepřít některé věci nebo nedokáže počkat a chce všechno hned. A pro tyhle myšlenky mu už na vás dva nevystačí prostor.

Nedělá to schválně, nedělá to vědomě, jen to prostě dělá. V tomto případě něco pomoci může. A to něco je zpětná vazba. jak to má vědět, když mu to neřeknete? Nestačí naznačovat, musíte mu to říct, že k němu něco máte a jestli to chce slyšet. Neobviňujte. Jen mu sdělte, že na vás tak zapomíná a bylo by fajn, kdyby to nedělal. Uvidíte, jaká bude reakce. Když vám řekne, že to nevěděl (nebo to bude popírat, možná se i vztekat), navrhněte, že nechcete, aby se kvůli tomu cítil špatně, jen pro vás bylo důležité mu to říct, aby viděl, že jeho chování ve vás něco spouští, a navrhněte, co byste s tím mohli dělat. Společně.

A někdy ten druhý myslí jen na sebe kvůli sobectví. Vědomému. Manipulativnímu. Egoistickému. Vztah se nedá budovat na tvrzení „Hele, zlato, takovej sem, tohle dělám a ty to buď přijmeš, nebo žádný vztah nebude…“ To není úplně ono. Pokud jste to někdy slyšela (nebo to slýcháte neustále), tak otázka zní, proč s ním jste. Jasně, někdy to můžou být prkotiny, jako že každý pátek jde na fotbal, tak vy půjdete s kámoškami do kina. Vy pak hodnotíte, jestli to můžete respektovat (ne tolerovat). Někdy to můžou ale být „větší“ věci – a co jsou pro vás ty „větší věci“, byste měla vědět vy. Je to něco, co vám především emocionálně ubližuje, jde za vaše hranice. A to už nejde spláchnout a přejít.

Rada na závěr

Jsou osobnostní rysy, jež se těžko mění. Ale o tom to není. Je to o postoji. pokud rovnou říká, „zvykni si, jinak jdi“... tak jděte. Měl by to totiž aspoň zkusit. To dělá láska. Vytváří chuť změnit se kvůli někomu. Ne vždy se to podaří, to je jasné. Ale partnerství je o tom vidět, že se někdo kvůli vám snaží změnit, respektovat to, když to nejde, a pracovat na tom, co s tím budete jako pár dělat. Společně. To je partnerství.