Paralelní vztahy mnohonásobně častěji pěstují muži než ženy. Jejich dvě partnerky (nebo dokonce dvě rodiny, jsou-li v tom i děti), se tak stávají pasivními hráči, vlastně oběťmi.
* Při u nás nejběžnějším způsobu rozdělení rodinných rolí k tomu mají muži podstatně lepší podmínky. Kdyby měli v každé rodině denně vařit večeři nebo číst dětem pohádky na dobrou noc, prostě by si to nemohli dovolit.
* Pro ženy jsou však paralelní vztahy mnohem méně přijatelné nejen z tohoto praktického hlediska, ale i psychologicky. Většina dam totiž nezvládne chovat stejné vztahy ke dvěma mužům, natož ke dvěma rodinným jednotkám. Zaměřenost na „ty své“ (kteří jsou jediní) je u nich mnohem výraznější a také hlouběji propojená se sexualitou.
* Přesto existují i výjimky. Mít dva muže (třeba v různých městech, nahrává-li takové možnosti například profese), to některé dámy „ustojí“ a praktikují (i tak je to však většinou trápí). Pěstovat si ale dvě rodiny i s dětmi, to je z ženského hlediska asi nepřijatelné (leda by „ty druhé“ děti byly nevlastní, a tudíž i méně milované).
A co dámy?
Ženy jsou ovšem v paralelních vztazích také přítomny, bez nich by to prostě nešlo. Jaká je jejich role?
* Pokud (a dokud) nevědí, že nejsou jediné, tak není o čem mluvit – co oči nevidí, srdce neželí. Avšak případy, kdy o sobě navzájem nevědí obě dvě, jsou skutečně výjimečné a stejně to nikdy nevydrží věčně.
* Mnohem častější jsou případy, kdy jedna z účastnic (z 99,9 % je to ta druhá) o své sokyni ví a s diskutabilním postavením „místopředsedkyně“ více či méně dobrovolně souhlasí.
* Ženy v tomto dvoučlenném harému tedy obvykle mají místo „první“ a „druhé“, přičemž ta z časového hlediska první může být, co se týče partnerova zájmu, „dvojka“, ale také nemusí a často ani nebývá. Hojnější jsou případy, kdy „dvojka“ je dvojka ve všem všudy, snad s výjimkou sexuální atraktivnosti pro partnera (což ovšem stejně nemusí znamenat, že s ní spí častěji).
* Zdá se tedy, že ta, která nastoupila do už rozjetého vlaku, a díky níž tedy paralelní vztah vůbec vznikl, je na tom hůř. Ano, v mnoha ohledech určitě ano. Avšak ponižující je role obou zúčastněných, neboť otrokem je pouze ten, kdo se dá zotročit a nevzepře se.
Foto: Depositphotos (1)