Akné se obvykle začíná objevovat v adolescentním věku, tedy v době, kdy se zvláště u dívek formuje sebevědomí. Proto může mít následky i po vyléčení.
Hned s prvními náznaky puberty se objevily pupínky. Nejdřív to vypadalo, že jde o normální projev dospívání, který s věkem vymizí. Jenže stal se pravý opak. Zhoršovalo se to, až jsem měla opravdu velké boláky. Přiznám se, že jsem vůbec nevěděla, co s tím, a tak jsem zkoušela různou kosmetiku i jsem si obličej hodně trápila mačkáním vřídků, zkrátka jsem to asi ještě zhoršovala. Na kosmetiku jsem tenkrát samozřejmě nechodila, nebyla to tak běžná služba jako nyní.
Zatímco spolužačky chodily na diskotéky, já zůstávala doma, protože jsem si přišla ošklivá a rozhodně jsem neměla pocit, že by se se mnou chtěl někdo seznamovat. Uzavírala jsem se čím dál víc do sebe.
„Ta pleť vám dává zabrat, viďte?“ řekla mi na první prohlídce nová doktorka, když jsem přecházela od dětského lékaře.
Smutně jsem přikývla. Dávala mi zabrat pořádně. Bylo mi skoro devatenáct a měla jsem brzy nastoupit na vysokou. Představa nového kolektivu mi však naháněla strach. Myslela jsem si, že se na mě budou všichni koukat jako na tu poďobanou.
„Měli bychom to řešit. Čím dřív, tím méně jizev zůstane,“ poprvé se někdo chtěl opravdu zabývat mým akné. To jsem u dětského lékaře neznala.
„Mám kamarádku na kožním oddělení. Sice budete muset zajet do vedlejšího města, ale rozhodně se dostanete do nejlepších rukou. Co vy na to?“ navrhla mi.
Souhlasila jsem s největší radostí!
Paní doktorka měla pravdu, její kamarádka mi pomohla. Léčba trvala víc než rok a byla náročná, ale povedla se. Jenže! Na tvářích mi zůstaly hluboké jizvy. Snažím se je zakrývat líčením, avšak jsou to pořádné krátery, které stejně budou vidět, ať udělám cokoliv. Bohužel zatím nevydělávám dost peněz, abych si mohla dovolit laserové vyhlazení. A patrně na něj ani nikdy mít nebudu, protože pracuji jako účetní v malé firmičce a nemám dost sebevědomí mířit výš. Jizvy totiž nezůstaly jen na pleti, ale také ve mně…
Svůj příběh do redakce poslala čtenářka Lucka.
Dobrý den, Lucko,
pleť a vlasy jsou pro každou ženu korunou krásy. Každý den jim ženy věnují pozornost a péči. Mladé ženy, které nemají bezchybnou pleť a potýkají se hormonálními problémy, podléhají často pesimistickým náladám a kvůli svému vzhledu jsou schopny vzdát se kolektivních aktivit, kde je pravděpodobnost, že jim někdo dá pocítit, jak jsou „nedokonalé.“ Jsou přesvědčeny, že jsou neatraktivní, až odpudivé, raději zůstávají stranou. Možnost seznámení se s nějakým mužem jim přijde nereálná.
Tato mantra je často vyslovována lidmi, kteří zatím nevnímají svou vlastní schopnost dosáhnout na věci, které jim připadají nedostupné. Nevěří si, a proto ani nevidí šanci na lepší budoucnost. Myslím si, že situace je v dohledné době řešitelná. Našetřit na zákrok zvládne Lucka za pár měsíců. Laserové vyhlazení kůže na obličeji představuje částku v řádu tisíců korun. Možností je přispění rodiny, půjčka, často uvádím a stejně tak to vnímám i v tomto případě – kde je vůle a odhodlání, tam je i cesta.
Obtížnější je překonat vlastní přesvědčení, že mám z nějakého důvodu menší hodnotu, než ostatní. Vzhled, schopnosti, dovednosti – to vše je předmětem srovnávání, završené sebekritikou. Cesta ke zdravému sebevědomí je náročná, protože je spojená s ublížením, pocity zklamání i strachu. Ze spirály nepříjemných emocí se dostanete ven, když dokážete ocenit své přednosti (co je na mě hezké, nezaměnitelné, v čem jsem jako osobnost jedinečná), najdete svůj osobní potenciál (v čem se chci a mohu realizovat – co mě baví a dává mi smysl), dovolíte si mít se ráda a ocenit se (téma sebelásky) a oprostíte se od obav z toho, co si o vás myslí druzí.
Některé metody osobního rozvoje se specializují na práci se slovy a myšlenkami, stručně řečeno je přínosem představovat si události, které chcete zažít, vžívat se do nich tak, jakoby se už staly. Mluvit o tom, co chcete a nezdůrazňovat, co nechcete. Myšlenky a slova spojená s emočním prožitkem mají energetický náboj. Ve vlastních rukou máte sílu, kterou když uchopíte správně, dokážete se motivovat, pozitivně naladit a pak s rozmyslem jednat.
Zkuste si uvědomovat, při jakých momentech ztrácíte svou vlastní sílu nebo ji odevzdáváte druhým. Jděte svými prožitky do minulosti – opakují se stejné situace, potkáváte podobné typy lidí, kteří se k vám nějak chovají? Pokud chcete zacelit jizvy ve svém nitru, je nutné se vydat směrem k sobě. Cestou přijetí sebe sama, trpělivostí a laskavostí.
Mgr. Charlotte Benátská Speciální pedagožka a psychoterapeutka zaměřená na párovou komunikaci a uzdravení rodinných vazeb. Věnuje se specielně ženám v oblasti zdravého ženského sebevědomí a intimity. Je autorkou publikace Ženy, klíč ke spokojenosti je v nás. www.vztahy-komunikace.cz
Pokud jste se ocitli v situaci, se kterou se s námi chcete podělit nebo si s ní nevíte rady, napište nám na email: [email protected]
