Ne každý má možnost se s partnerem pomilovat ve vlastní posteli. Půjčovat si věčně byt od kamarádky, mít akt lásky v autě nebo někde v parku také není vždycky to pravé. Řešení nabízí hodinový hotel, který na internetových vyhledávačích najdete i jako „milenecký azyl“. Ještě jste tam nezavítali a zajímalo by vás, jak to tam chodí?
Někdo pohoršeně vytáhne obočí, pro jiného je to úplně běžná věc. Hodinové hotely mívaly možná kdysi punc něčeho za hranicí, kterou by slušný člověk nepřekročil a byly pokryteckou společností vnímány na podobné úrovni jako bordely. Je pravda, že s vlastním manželem či manželkou se tam člověk obvykle nevypraví.
„Do hodinového hotelu chodím se svým milencem už dva roky. Pravidelně jednou týdně. Většinou se domluvíme několik dní předem, jak nám to bude vyhovovat. Každý máme sice doma svojí „drahou polovičku“, ale to nikomu nevadí, protože je to jen mezi námi a rozhodně nemáme v úmyslu našim partnerům ubližovat a opouštět je. Hodinový hotel je diskrétní, pohodlné a jednoduché řešení, které nám úplně vyhovuje. Chodíme tam většinou přes poledne. Divili byste se, kolik lidí se jde v pauze na oběd pomilovat,“ říká čtyřicetiletá Blanka.
Zdá se vám to přes čáru, protože nevěra je něco odporného a nepřijatelného? Podle posledních údajů je nevěrných zhruba 37 % Čechů a Češek. Nebo přiznali, že svého partnera alespoň jednou podvedli.
Nevěrní si byli lidé odjakživa, jen v dnešní době je to mnohem jednodušší. Do hodinových hotelů se chodívalo už v době Rakouska-Uherska, ale pravděpodobně existovaly i dříve. Nejčastěji vznikaly v blízkosti kasáren, kam za vojáky chodili manželky a milenky. Fungovaly i za první republiky, kdy jich bylo v Praze dokonce několik desítek, ostatně podobně na tom byly i klasické nevěstince. Ve vší tichosti se ale provozovaly i v době socialismu, i když mluvit o nich veřejně bylo naprosto nemyslitelné.
Hodinové hotely v podstatě stejné jako ty klasické. Jsou různě vybavené, od těch úplně obyčejných, kde je na pokoji jen postel a malá koupelna, po ty luxusnější, které nabízejí větší komfort a pohodlí. Například hotel Henry v pražských Holešovicích nabízí vkusně zařízené interiéry se zatemňovacími závěsy, diskrétním osvětlením, prosklenou sprchou, plným minibarem a samozřejmě velkou pohodlnou postelí. Podstatně levnější a jednodušší variantu pokoje nabízí hodinový hotel v Rybalkově ulici na rozhraní Vinohrad a Vršovic. Z venku vypadá hotel jako úplně obyčejný činžovní dům, bez nápisu či označení, o jaký druh hotelu se jedná.
Většinou je potřeba zarezervovat si pokoj předem, a to zejména v exponovaných časech, jako je poledne nebo odpolední a večerní hodiny. Páry si většinou pronajímají pokoj na hodinu či dvě.
Mezi klienty patří nejen stabilní milenecké páry, ale i lidé, kteří se náhodně potkali někde v klubu a zajiskřilo to mezi nimi tak, že spolu chtějí strávit intimní chvíle. Přicházejí sem i studenti či mladí lidé, kterým chybí soukromí třeba ve sdílených bytech. Část klientely tvoří i manželé, kteří si chtějí svůj všední manželský sex trochu zpestřit, třeba i za účasti dalšího páru nebo profesionálky. Sem se nebojí lidé chodit experimentovat. Co by pro ně doma v manželské posteli nebylo myslitelné, zkusí si tady, na neutrální půdě. Už jen samotný fakt, že jsou v takovém prostředí, je vzrušující. Sex pak v manželství může dostat úplně jiný rozměr. Možná je to způsob, jak se vyhnout stereotypu a případným nevěrám.
Deník.cz, Mezizenami.cz, autorský text
