Nikde není psáno, že když je nám hodně přes třicet nebo čtyřicet, neděláme chyby. Ale přeci jen, máme za sebou pár zkušeností, nějaké to zklamání nebo rozchod, díky kterým jsme se posunuly dál. Chyby, které děláme ve svých vztazích jako mladí, vidíme většinou s odstupem let úplně jasně. Které jsou ty nejčastější?
Snad každý z nás si občas říká, že kdyby to šlo, vrátil by čas a udělal něco jinak. Vztahy samozřejmě nejsou výjimkou. Dneska se už kolikrát jen pousmějete nad tím, jak jste se chovali nebo co pro vás bylo důležité, když vám bylo dvacet. Ale jak se říká, láska je slepá, takže malé opáčko neuškodí. Pojďte si s námi připomenout, na co je dobré dát si ve vztahu pozor, aby fungoval ke spokojenosti obou.
Nikdo z nás nemá telepatické schopnosti. Proto je moc důležité říci partnerovi, co máte na srdci, co vás trápí nebo co byste si přáli. Očekáváte, že on to ví a bude se podle toho chovat. Jenže to tak není. Nedostatek komunikace tak může vést k nedorozuměním a neuspokojení našich potřeb. Je důležité udělat si na sebe pravidelně čas a mluvit spolu na rovinu.
Najednou jste až po uši zamilovaní a jediné, co vás zajímá, je váš miláček. Kamarádi, ale kolikrát i koníčky jdou stranou a vy trávíte každou volnou vteřinu se svojí láskou. A když nejste spolu, tak si aspoň píšete a voláte. Jenže to je cesta do pekla. Jednou se vám může stát, že otevřete oči a zjistíte, že kromě partnera nic a nikoho jiného vlastně nemáte.
Ne snad, že by byla žárlivost doménou mladších ročníků a těm starším se vyhnula. Ale přeci jen, čím je člověk starší, tím je moudřejší a dokáže vidět věci s odstupem. Kontrolovat neustále partnera a hrát si na stíhačku opravdu není příliš moudré. Dočkáte se akorát tak toho, že svoji polovičku spolehlivě otrávíte a ve vztahu se budete pořád dohadovat. Nebo vám jednou opravdu uteče jinam.
Čím déle jste s partnerem ve vztahu, tím víc hrozí, že se připlíží nuda a stereotyp. Klape vám to a partnera máte takzvaně jistého a jste přesvědčeni o tom, že je to už napořád. Jenže pozor. Nic na světě není samozřejmé a o vše je potřeba pečovat, vážit si toho, co máte. Čím jsme pak starší a máme za sebou pár nepovedených vztahů, tím víc si tuto skutečnost uvědomujeme.
Není nic horšího, než se snažit svůj protějšek vychovat a změnit ho. Chtít po partnerovi, aby s vámi chodil na operu, když on má radši fotbal, oblékat ho do košile a do saka, když miluje džíny nebo mu předhazovat, že by si měl najít lepší práci, je spolehlivý způsob, jak ho otrávit. Pokud někoho milujete a chcete s ním být, je potřeba respektovat jej takového, jaký je.
S tím ovšem souvisí i druhá strana mince a to je naopak snaha zalíbit se partnerovi a udělat ze sebe někoho, kým nejsme. Mnoho žen se kvůli své lásce vzdává vlastní identity, svých snů a dokonce i svých přesvědčení a názorů a stávají se poslušnými loutkami jen proto, aby je jejich partner neopustil. Zůstaňte proto sami sebou, ať je vám dvacet nebo padesát let. Pokud je váš partner ten pravý, bude vás milovat přesně takovou, jaká jste ve skutečnosti. Všechno ostatní je odsouzeno k zániku.
Autorský článek, Proč jsou muži z Marsu a ženy z Venuše
