Muži mají občas pocit, že by nebylo vhodné říkat nám ženám úplnou pravdu. Jaké situace jim nahánějí strach a nedokážou o nich mluvit naprosto upřímně? Existuje pětice častých důvodů, kdy se raději uchýlí ke lži - a ne vždy je za tím zlý úmysl.
Uchýlit se ke lži je někdy tak snadné. Proč to muži dělají nejčastěji, když komunikují s námi ženami? Některé důvody se notoricky opakují a možná vás překvapí.
Muži už nás znají. A dokážou předvídat. V některých situacích tuší, že kdyby mluvili pravdu, nevyhnuli by se konfliktu. Dalšímu vyptávání, výčitkám, smutku z vaší strany. Nechtějí vyvolat hádku, ani vám ublížit, dotknout se citlivých míst, ve kterých si nejste jisté v kramflecích. A tak se uchýlí k pověstné milosrdné lži. Pro ně je to pohodlné, vyhnou se další diskusi, která by se snadno mohla proměnit v nelítostný souboj argumentů. A je jedno, jestli něco provedli a snaží se zakrýt pravdu, nebo se chtějí vyhnout konfrontaci názorů, ve kterých nesdílíte společné stanovisko a tuší, jaká by byla vaše reakce.
Věk, zkušenosti, postavení - to vše jde stranou, když má muž pocit, že v něčem selhal. Pak se mění v malého chlapce. Stejně jako se vám tříletý syn stydí přiznat, že se počůral do kalhot, nebo sedmiletý školák mlží kvůli pětce z počtů, dokáže i dospělý muž panikařit, když ho potká neúspěch v práci, udělá špatné finanční rozhodnutí, nebo zpacká v podstatě prkotinu, jako je včasné odeslání blahopřání k narozeninám vaší babičky, které opomněl v pracovním kufříku. Ve vašich očích chtějí být muži spolehliví, vše zvládající chlapáci, stydí se tedy přiznat, že zklamali. Bojí se, že by ve vašich očích klesli, přitom méněcenní se cítí hlavně sami před sebou.
Nelíbí se mu váš nový účes nebo mu nechutná nedělní oběd, se kterým jste se celé dopoledne lopotila. Proč by vám ale kazil radost tím, co si o tom myslí právě on? A tak raději zalže. Chrání tím vaše emoce, nechce vás zklamat a ublížit vám. Dělá to vlastně pro vaše dobro, protože vás má rád a nechce vám zbytečně ubližovat. Nad takovou lží lze přimhouřit oko.
Je přirozenou lidskou vlastností, že si o sobě budujeme co nejlepší možnou pověst. Pokud by ji něco mohlo ohrozit, není divu, že se to můžeme snažit zamlčet. To platí pro ženy i pro muže. My ženy ale máme zřejmě větší potřebu na reputaci dát. Pokud by partnera dohnala například nepříjemná minulost, která by ohrozila jeho pověst, cítil by se kvůli tomu špatně - kvůli sobě i kvůli vám. Je jedno, jestli ho tíží, že v minulém vztahu byl nevěrný, v práci si polepšil malým podvodem, nebo že za neshody s jeho příbuznými může nějaký jeho prohřešek, ve vašich očích si chce zachovat svou tvář a dobré jméno. Pokud se palčivé téma týká dávné minulosti, zkuste ho brát s rezervou, možná od té doby váš milovaný skutečně dozrál a dnes by již jednal jinak.
Někdy muž nelže jen vám, ale i sám sobě. Nechce si přiznat třeba problém s alkoholem, ospravedlňuje si dávnou křivdu, nebo nechce připustit, že není tak dobrý řidič, jak si namlouvá. Sebeklam a popírání reality jdou ruku v ruce s pocitem hanby a zklamáním ze sebe sama. Řada mužů si prostě nedokáže přiznat, že v něčem selhávají a že mají slabiny. Nelžou vám, oni v takovém bludu skutečně žijí.
