Každý rodič chce vychovat šťastné děti, které budou úspěšné a v životě něco dokážou. Výchova dětí není snadná, často se dopouštíte chyb, které možná ani nevidíte nebo nevnímáte. V danou chvíli jste přesvědčeni, že jde o tu nejlepší věc, kterou pro děti můžete udělat. Přistihnete se, že se podobáte vlastním rodičům? A chcete to změnit?
Jako děti jste dobře míněné rady rodičů nebo dokonce výchovné pokyny nechápali. Jako rodiče jste se k nim uchýlili. Možná vědomě, možná i nevědomě, prostě to z vás vypadlo. Ne nadarmo se říká, že ve výchově dětí často používáme věty i metody, se kterými si vystačili naši rodiče. Začarovaný kruh. Pokud z toho kruhu chcete vystoupit, bude vás to stát dost úsilí a trpělivosti.
Děti mnohdy slyší slova začínající ne. Nechoď tam, nestůj na kraji, nespadni, nezlob, nelži, neber to, neskákej, nekřič a mnoho a mnoho dalšího. Je jednoduché říct dětem, co nemají dělat, než jim vysvětlovat, jak to udělat jinak. Když běží po chodníku směrem k silnici, asi jim nebudete vysvětlovat, proč se mají u cesty zastavit, obyčejné neutíkej pomůže víc. Když je však pokynů se slovem ne víc než dost, dětem jen říkáte, co dělat rozhodně nemají. Někdy stojí za to dětem vysvětlovat, ukazovat a nechat je, ať si na některé věci přijdou samy.
Děti v rodičích a dalších dospělých vidí své vzory a přebírají od nich nejen některá slova, ale také postoje. Sledují vás bedlivěji než si umíte představit. A umí překvapit ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Proč mají jíst oni zeleninu, když ji váš talíř postrádá? Proč se oni nemohou dívat na televizi, když vy na ni koukáte? Proč oni musí házet odpadky do koše, když je někteří rodiče vyhodí bez problémů na zem?
Aby byly děti šťastné, musí se cítit v bezpečí. Úkolem rodiče je samozřejmě děti udržet naživu a v bezpečí, ale někdy se to může zvrtnout ve sterilní prostředí venku i doma a nespočet zákazů a příkazů. Děti někdy spadnou, ublíží si, bouchnou se. S tím je třeba počítat, učí se tak, co ještě mohou a co už ne. Zkoušet vlastní hranice a osahat si i to, co už nesmí je pro děti dobré.
Děti touží po uznání a touží potěšit druhé. Mamince donesou kytičku, chtějí pomoci při vaření, tatínkovi při opravách a mnoho dalšího. Uznání, chvála a pozitivní posilování jejich chuti a radosti ještě více posílí jejich úsilí a snažení.
Každé dítě potřebuje projevit náklonnost. Dotýkat se druhých, ať už obejmout mámu, tátu, dát pusu babičce, nechat se vískat ve vlasech od tety. Takové objetí má ohromnou sílu, posiluje v dětech pocit bezpečí, vědí, že nejsou samy a dává jim pocit, že jsou milovaní.
Děti potřebují k životu nejen rodiče a širší rodinu, ale také být s ostatními dětmi. Socializace jim pomáhá budovat vztahy s druhými, mimo rodinu, poznávat hranice, naučit se mluvit a komunikovat nejen s dospělými, ale taky s dětmi, prosadit si svůj názor, akceptovat druhé.
Děti chtějí spoustu věcí zkoušet a dělat sami. A jako rodiče jim určitě dopřejte možnost vše zkoušet. Ano, možná budou dělat chyby, možná se při jídle umažou nebo jim spadne jídlo na zem, ale to jim pomáhá učit se, zjišťovat, že jejich činy mají následky.
Pozdravit, poděkovat, poprosit jsou základy, které se dětem do života budou hodit. Už odmalička je dobré učit děti, že když něco chtějí, musí se zeptat a poprosit. Poté je důležité poděkovat. Základy slušného chování možná dnes některým chybí, ale je na vás, aby vaše děti uměly pozdravit, poprosit a poděkovat.
Zdroj: Living Wel Spenfing Less
