Každý rodič je zvědavý, jak bude jeho dítě v budoucnu vypadat a jak se bude chovat. Otázka genetiky však není nikdy jednoduchá a vždy jde o kombinaci genů a životního stylu. Ale zatímco většina zděděných genů se přenáší od obou rodičů, existují určité rysy, které bývají více spojovány s matkou nebo naopak otcem. Které to jsou?
Podle jedné studie ženy častěji přenášejí geny inteligence na své děti, protože jsou neseny na chromozomu X a ženy mají dva, zatímco muži mají pouze jeden. Předpokládá se, že inteligence patří mezi podmíněné geny – pokud pochází od otce, fungují pouze tehdy, pokud pocházejí i od matky.
Pokud jste frustrovaní z dítěte, které prostě odmítá spát, může to být otázka genetiky. Podle výzkumu, který provedl Dr. Sakari Lemola, mají matky často větší vliv na spánkové návyky svých dětí. Výsledky výzkumu ukazují, že děti matek s nespavostí usínají později a mají kratší hluboký spánek. Oproti tomu mezi nespavostí otců a dětí neexistuje žádná souvislost.
Pokud máte doma vzteklouna, může hrát opět roli genetická výbava. Podle studie zveřejněné v Journal Behavioral Brain Research jsou nositelé určitého typu alely nebo alternativní formy genu mnohem vzteklejší, než ti bez ní. Velkou roli však pochopitelně hraje i prostředí, ve kterém dítě vyrůstá.
Téměř u všech savců je mitochondriální genom, který funguje jako jakýsi pohon buňky, zděděn výhradně od matky. Pokud má tedy dítě velkou fyzickou výdrž či odolnost, zdědilo ji z matčiny strany. Podle studie z roku 2005 dokáže nadání matky ke cvičení předpovědět fyzickou výdrž dítěte.
Pokud matka dítěte vypadá mladší, než je ve skutečnosti, její dítě jí jednou možná poděkuje. Podle výzkumu provedeného Nilsem-Göranem Larsoonem z Institutu Maxe Plancka pro biologii stárnutí v Kolíně nad Rýnem jsou totiž fyzické známky stárnutí další genetickou vlastností, kterou děti dětí po své matce. Pokožku samozřejmě v průběhu života ovlivňují i jiné vlivy, ke kterým patří např. životospráva, vystavení slunci atp.
Obecně je fyzický vzhled silně ovlivněn geny otce a nikoli geny matky. Podle výzkumu existují důkazy, že geny otce hrají větší roli i při růstu dítěte. Tento genetický rys, který je zodpovědný za podporu růstu, je však někdy potlačován matčiným genem – protichůdným receptorem zvaným IGF2R, který v podstatě dělá pravý opak.
Pokud se muž stane otcem v pozdějším věku, může svému potomkovi kvůli méně kvalitnímu spermatu předat mutantní geny, které mohou vést k duševním chorobám nebo jiným psychickým potížím. Nicméně nedávný výzkum ukázal, že genetický vliv na duševní poruchy může být slabší, než se dříve předpokládalo. Duševní poruchy mají sice genetickou souvislost, ale jde jen o 10-20% s řadou dalších faktorů ovlivňujících duševní zdraví.
Žádné dva lidské otisky nejsou stejné, a tak ani dítě nemůže mít totožné otisky s jedním z jeho rodičů. Podle výzkumu však bylo zjištěno, že mezi genetické rysy zděděné po otci je zcela jistě zahrnuta genetická složka otisků prstů. Vzory otisků prstů mezi otcem a dítětem sice nejsou totožné, ale můžou si být extrémně podobné.
Určitě znáte ve svém okolí někoho, kdo kýchá při ostrém světle nebo pohledu směrem ke slunci. To je další genetická vlastnost, za kterou je zodpovědný otec. Tento stav je známý jako fotonické kýchání a podle provedeného výzkumu je mnohem pravděpodobnější, že ho dítě zdědí z otcovy strany.
