Tento neuvěřitelný příběh napsal sám život. David Wisnia (†94) a Helen Spitzerová (†99) se do sebe zamilovali v koncentračním táboře v Osvětimi. Jejich láska jim pomohla přežít ta nejhorší lidská utrpení, která se za ostnatými dráty odehrávala. A oni si po neskutečných 72 letech znovu řekli slova lásky.
Milostný příběh vznikl na místě, kde by ho nikdo neočekával. Teprve sedmnáctiletý polský Žid se zakoukal do osm let starší Židovky ze Slovenska. Když se potkali, psal se rok 1943 a koncentrační tábor v Osvětimi byl vstupenkou do pekla, které si jen stěží dovedeme představit.
Díky svým schopnostem měli David s Helen trošku lepší podmínky a mohli se i tajně scházet. Slovenka byla velmi šikovnou grafičkou. Dostala se do kanceláře, kde míchala barvu a malovala pruhy na vězeňské uniformy. Davida zase zachránil jeho krásný hlas. Když jednoho dne odklízel mrtvá těla, jeho prozpěvování zaslechl jeden z dozorců a od té doby mladík zpíval pro pobavení esesáků během čištění uniforem. Tam se poprvé setkal s dívkou, co mu změnila život.
V tu dobu byla Helen povýšena do nové funkce, kdy měla za úkol registrovat příchozí ženy. Mohla tak manipulovat s dokumenty a ženy různě přeřazovat na lehčí práce. Mnoha lidem zachránila život, i když o tom nikdy nemluvila. Především se ale mohla tajně scházet s dospívajícím mužem, do něhož se po pár schůzkách bezhlavě zamilovala. Milenci ale museli být velmi opatrní, protože pokud by na ně dozorci přišli, na místě by je popravili. Trávili spolu tolik času, kolik jen mohli a Helen také naučila Davida maďarskou písničku, jejíž text nezapomněl do konce života.
Čas plynul a s postupným koncem války bylo oběma jasné, že se na chvilku musí jejich cesty rozdělit. Slíbili si, že až válka definitivně skončí, potkají se ve Varšavě. Pokud ale přežijí pochod smrti, na který nacisté vypravili vězně a bez milosti zabili každého, kdo už vysílením nemohl dál. Davidovi se podařilo utéct poté, co praštil dozorce lopatou a pak se schoval ve stodole, kde čekal na záchranu. Ta nakonec přišla v podobě 101. výsadkové divize americké armády, pro níž se pak Wisnia stal překladatelem. V mysli byl ale stále u své milované a modlil se, aby byla také zachráněna.
Mladá žena byla jednou z posledních, kdo opustil brány koncentračního tábora a vydala se na pochod smrti. Cestou se jí podařilo smýt červený pruh na uniformě a zachránil ji chaos, když místní obyvatelé prchali před Rudou armádou. Splynula s davem a dostala se až do rodné Bratislavy. Přesto, že v hlavě oba měli onen slib o setkání ve Varšavě, David se rozhodl pro emigraci do Ameriky, kde měl v New Yorku tetu a strýce. Helen zasvětila svůj život humanitárním misím po celém světě, kde společně se svým manželem, jehož poznala během pobytu v táboře pro židy, než se dostala na Slovensko. Nakonec se usadili také v USA a pro svůj život si vybrali New York.
Karty osudu jsou opravdu nevyzpytatelné. David se přes společnou známou dozvěděl, že jeho láska z koncentračního tábora žije ve stejném městě a rozhodl se ji kontaktovat. V tu dobu už byla Helen velmi vážně nemocná, ale svého Davida i po 72 letech ihned poznala. ‚‚Její oči se rozzářily. Jako by se do ní opět vrátil život. Všechny nás zamrazilo,“ prozradil Avi, Wishniův vnuk pro New York Times. Dojemné setkání zasáhlo všechny v místnosti a David také konečně vyslovil otázku, kterou nosil skoro tři čtvrtě století v hlavě. ‚‚Přimlouvala ses za mě v Osvětimi a zachránila jsi mě před smrtí?“ zeptal se Wishnia a její odpověď ho zcela šokovala. ,‚Pětkrát jsem tě zachránila před špatnou cestou,“ odvětila Helen s tím, že dodržela svůj slib a opravdu na Davida čekala ve Varšavě, ale on nepřišel. Oba si pak znovu řekli krásné ‚‚Miluji tě”.
Po neuvěřitelném setkání zůstali bývalí milenci v blízkém kontaktu. Když pak Helen věděla, že se blíží její čas, poprosila Davida, aby jí zazpíval jejich píseň, kterou ho tehdy v Osvětimi naučila. Zemřela v úctyhodném věku devadesáti devíti let v roce 2018 a od roku 2021 je už znovu se svým Davidem.
Nytimes.com Vlasta.cz, Idnes.cz, Autorský článek
