Je snadné romantizovat minulost, zejména viktoriánskou éru. Ve filmech jako Portrét dámy a Věk nevinnosti se jí dostalo tolik hollywoodského pozlátka, že ji líčí jako dobu velké zdvořilosti, mravů a půvabu. Ve skutečnosti to bylo všechno jiné. Viktoriánská doba byla érou velkých společenských změn, průmyslové revoluce a fascinujících módních trendů. Ale jak to bylo s hygienou v této době a jaké byly tehdejší standardy?
Viktoriánská doba, pojmenovaná po královně Viktorii, která vládla Británii od roku 1837 do roku 1901, byla obdobím velkých společenských a technologických změn. S průmyslovou revolucí přišly nové vynálezy a zlepšení životních podmínek, ale také nové výzvy, včetně otázky osobní hygieny. Tekoucí voda ani moderní koupelny neexistovaly, respektive byly luxusem, který si mohla dovolit jen bohatá třída... Běžní lidé používali umyvadla s džbány vody pro každodenní mytí obličeje a rukou. Celotělové koupele byly vzácné a obvykle se konaly jednou týdně nebo ještě méně často. Koupelny, jak je známe dnes, se začaly objevovat až ke konci 19. století. Před tímto obdobím se lidé myli v mělkých vanách, které byly umístěny před krbem, aby bylo teplo. Horká voda byla ohřívána na kamnech a nalévána do vany, což bylo časově náročné a fyzicky namáhavé.
Mýdlo hrálo klíčovou roli v osobní hygieně. Bylo často domácí výroby a obsahovalo přírodní ingredience, jako jsou olivový olej a bylinky. Voňavky a esenciální oleje byly používány k maskování tělesného pachu, který byl běžným problémem v době, kdy pravidelné koupele nebyly normou. Parfémy a vonné vody byly populární zejména mezi vyšší třídou, která si mohla dovolit luxusní vůně. Viktoriánská doba byla také obdobím velkých objevů v oblasti medicíny a hygieny. Lékaři začali chápat souvislosti mezi čistotou a zdravím, což vedlo k zavedení lepších sanitárních opatření. Nemoci jako cholera a tuberkulóza byly běžné, což podnítilo snahy o zlepšení veřejné hygieny. Byly zavedeny kanalizace a čistírny odpadních vod, které výrazně snížily šíření nemocí.
Autorka a historička Therese Oneillová kdysi snila o životě aristokratky viktoriánského věku, která si obléká sukni s obručí a klouže po tanečním sále. Pak ji ale přemohla zvědavost a začala se zajímat: Jak v nich ženy chodily na záchod? Měli viktoriáni toaletní papír? Výsledkem jejího bádání je kniha Unmentionable: Průvodce viktoriánské dámy sexem, manželstvím a dobrými mravy. Podle Oneillové byla to doba, kdy i ta nejelegantnější dáma nosila spodní prádlo bez rozkroku, aby si mohla snadno dřepnout nad nočník, aniž by musela zvedat kila a kila oblečení. K očistě používala staré noviny, listí nebo kukuřičné klasy.
Ve viktoriánské éře byly tradiční bylinkové a květinové zahrádky nedílnou součástí rodinného života v Anglii a Evropě. Generace žen si dopřávaly domácí zkrášlovací procedury díky bylinkám pěstovaným v květináčích na kuchyňských parapetech, pěstovaným na malých parcelách v městských zahradách a sbíraným na loukách a v živých plotech na venkově. Bohatí lidé pěstovali bylinky ve velkém v nádherných formálních bylinkových zahradách, obvykle ohraničených živým plotem z anglické levandule, vavřínu nebo rozmarýnu. Snadno se pěstují a mají vynikající kulinářské, lékařské a kosmetické využití. Všechny rostliny se pěstovaly ekologicky a éterické oleje smíchané ve vodě se používaly k posypání rostlin jako „ekologický“ přírodní insekticid. Z bylin, stromů, kořenů, plodů, listů, květů, ořechů a travin viktoriáni destilovali parou esenciální oleje, které nabízely mnoho rozmanitých účinků v péči o pleť a v medicíně.
Nejen bylinky, ale i ovoce a zeleninu používaly viktoriánské ženy mnoha různými způsoby ve snaze udržet si krásu a zdraví. Některé postupy, které se v té době s oblibou používaly, nám znějí dost bizarně, a přesto zjevně fungovaly. Hmyzí bodnutí si potíraly vlhkým tabákem, spaly s malými kousky nakrájené mrkve zapíchnutými do nosních dírek, aby se jim z nich uvolnily hleny, a na čelo si natíraly nastrouhaný zázvor v sezamovém oleji, aby se jim okamžitě ulevilo od bolesti hlavy. Koupaly se v hrsti čerstvě natrhaného rozmarýnu, levandule a máty a jako jedinou antikoncepci používali zředěnou citronovou šťávu na malé vaginální houbičce. Na svých zahradách chovali lidé včelstva a z medu, včelího vosku a propolisu z úlů vyráběli základ pro přípravky péče o pleť. Včelí vosk se jemně rozpouštěl ve dvojitém kotli a přidávala se do něj čistá růžová voda - vyráběná z okvětních lístků růží sbíraných vždy za úsvitu, kdy oleje z okvětních lístků vytvářejí nejlepší a nejsilnější parfém. Připravovaly se nálevy z různých bylin a rostlin, které se přes noc chladily, a nakonec se přidávaly esenciální oleje.
Viktoriánské dámy znaly tajemství bylinek, které jim předávaly jejich babičky. Věděly, že květy levandule a listy kozlíku lékařského podpoří dobrý spánek, že drcení a čichání listů bazalky povzbudí paměť, že drcení a čichání listů máty peprné a pití mátového čaje jim pomůže vyrovnat ranní nevolnosti v těhotenství a potírání zubů listy šalvěje pomůže udržet bělost a odstranit skvrny od jídla. Praktikovaly také poměrně děsivou a bolestivou proceduru peelingu kůže, kdy ředily kyselinu sírovou a nanášely ji kartáčkem přímo na kůži, aby se zbavily vrásek. Pěstování bylin a květin za svitu měsíce bylo běžnou praxí, protože měsíční cykly mají vliv na růst rostlin. V průběhu 19. století a předchozích staletí se bylinky a květiny vždy sázely za svitu měsíce. Člověk sázel podle Měsíce již od roku 1300 př. n. l. - stejně jako Měsíc řídí příliv a odliv, řídí i příliv a odliv všech zemských "tekutin". Když Měsíc začíná stoupat, vtahuje vodu do svrchních vrstev Země, a když Měsíc ubývá, hladina vody klesá.
Viktoriánské ženy používaly přírodní prostředky k udržení své krásy a zdraví. Levandule byla oblíbenou složkou kosmetiky, protože je to přírodní antibiotikum a antiseptikum, které skvěle léčí skvrny, popáleniny a jizvy. Šípek zklidňuje a hojí pokožku, pelargonie regeneruje kožní buňky a zlepšuje krevní oběh. Výtažky z květů černého bezu a světlíku lékařského byly míchány do rostlinného gelu, který zpevňuje pokožku kolem očí.
Menstruační hygiena byla tabu a dostupné pomůcky byly primitivní. Ženy používaly látkové vložky, které byly opakovaně prány a používány. Intimní hygiena byla udržována pomocí bylinných oplachů a voňavek. Muži ve viktoriánské době věnovali velkou pozornost svým vousům a vlasům. Holení bylo běžné, ale také časově náročné, protože holicí strojky nebyly tak vyvinuté jako dnes. Břitvy byly často broušeny a dezinfikovány alkoholem. Vousy byly považovány za znak mužnosti a důstojnosti. Veřejné lázně se staly populárními v průběhu viktoriánské éry, zejména ve městech, kde byla osobní koupelna luxusem. Tyto lázně poskytovaly nejen místo k mytí, ale také sociální prostor. Byly vybaveny velkými vanami a sprchami, kde si lidé mohli dopřát důkladnou očistu.
Péče o zuby ve viktoriánské době byla velmi základní. Zubní kartáčky byly vyrobeny z dřeva a prasečích štětin a zubní pasty byly často domácí výroby, obsahující ingredience jako křída a sůl. Ústní voda byla vyráběna z alkoholu a esenciálních olejů, které měly dezinfekční účinky. Osobní hygiena měla ve viktoriánské společnosti velký sociální význam. Čistota byla spojována s morální čistotou a společenským postavením. Lidé, kteří dbali na svou osobní hygienu, byli považováni za civilizované a kulturní. To vedlo k tomu, že hygiena se stala důležitou součástí společenského života.
Hygiena ve viktoriánské době byla mnohem složitější a náročnější než dnes. Přestože technologie a znalosti byly omezené, lidé našli způsoby, jak se udržovat čistými a zdravými. Viktoriánská éra nám připomíná, jak daleko jsme pokročili v oblasti osobní hygieny a zdravotní péče. Při pohledu zpět vidíme, jak důležitá je hygiena pro naše zdraví a společenský život.
