Jako každoročně se i letos 8. března slaví Mezinárodní den žen, který patřil v době socialismu k těm nejoblíbenějším. Oslava ženy jako pracující matky se hodila soudruhům do ideologického plánu, navíc byla i příležitostí k bujarým podnikovým oslavám.
Ačkoliv se jedná o oslavu žen, má MDŽ i po více než třiceti letech od revoluce podivnou pachuť. Připomíná totiž období socialismu, na které mnozí lidé nevzpomínají v dobrém. Svátek přitom vznikl dávno předtím, než se komunisté dostali k moci, a to dokonce v USA.
Vznik Mezinárodního dne žen se často spojuje velkou stávkou newyorských švadlen v roce 1857, které protestovaly za volební práva žen. Až v roce 19089 však oslavu Dne žen uspořádala Americká socialistická strana, a od roku 1911 už oslavy probíhaly i v Evropě, konkrétně v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku. Od roku 1975 je svátek uznán Organizací spojených národů a připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj.
Ve zemích, kde socialismus nebyl dominantním politickým režimem, měl Mezinárodní den žen jiný charakter. Zpravidla upozorňoval na nerovnosti a diskriminaci žen v různých oblastech společnosti. Oslavy často zahrnovaly demonstrace, pochody a politické akce, které se snažily upozornit na potřebu boje za práva žen, včetně práva na rovné platy, vzdělání a politickou participaci.
Během éry socialismu byl Mezinárodní den žen v Československu vnímán jako významný svátek slavící práci žen a jejich účast na budování socialistické společnosti. Oslavy byly organizovány státem a komunistickou stranou a ačkoliv měl oslavovat ženy, užitek z oslav měli především muži.
Mezinárodní den žen se oslavoval především na pracovištích, kde tak byl důvod k prokrastinaci. Na stolech s pohoštěním nesměly chybět chlebíčky s vlašákem, turecká káva, ani šlehačkový dort nebo punčák a věnečky. I když se na pracovištích nesmělo pít, na zákaz nikdo nedbal a litrovka Hradní svíce nebo stará dobrá Myslivecká se sem tam také objevily.
Správný svátek se neobešel bez darů, tak ženy od svých zaměstnavatelů dostávaly typické rudé karafiáty. Často nechyběla ani bonboniéra nebo sada tuhých mýdel či utěrek. Z podnikových peněz se platilo pohoštění, kulturní vložky byly zadarmo. Většinou se jednalo o malé pionýry přednášející básně a zpívající budovatelské písně. Také v televizi byl ženám vzdáván hold a prostřednictvím obrazovek jim gratulovaly režimem schválené známé tváře.
Bujaré oslavy a večírky se často protáhly do noci, znamenalo to ale, že slavili muži, zatímco ženy musely běžet domů starat se o děti. Odměnou navíc jim pak byl opilý manžel, který jejich péči potřeboval následující den. Ženy tak kromě uspěchané chvilky v práci, kdy si mohly alespoň sníst chlebíček, strávily svůj svátek u plotny a pečováním o rodinu, místo aby bylo pečováno o ně.
S pádem komunismu a nástupem demokracie se oslavy Mezinárodního dne žen v České republice dramaticky změnily. Ztratily svůj politický a ideologický kontext spojený s propagandou socialistického režimu a staly se spíše příležitostí k projevu lásky, uznání a respektu vůči ženám. Dárky a květiny zůstaly součástí oslav, avšak význam tohoto dne se rozšířil o větší důraz na individuální projevy úcty a podpory. Společnost začala chápat Mezinárodní den žen jako příležitost k reflektování dosažených pokroků v oblasti rovnosti pohlaví a k uznání dalších výzev, které stále existují.
Dnes jsou oslavy Mezinárodního dne žen v České republice různorodé. Od rodinných setkání a večírků s přáteli po veřejné akce a charity, které podporují práva žen a boj proti genderové diskriminaci. Mnoho lidí včetně žen ale tento svátek ignoruje, protože se nemůže zbavit vzpomínek na socialismus. Přesto se tento den stal spíše symbolem solidarity, respektu a odhodlání pokračovat v budování rovné a spravedlivé společnosti pro všechny, tak jak to mělo být od začátku.
www.internationalwomensday.com, www.extra.cz
