Jak vypadaly Vánoce za socialismu: O Ježíškovi se nemluvilo, domácí požáry byly běžné, v televizi běžel Mrazík

Vánoční období v dobách těžké totality bývalo plné propagandy a lží. V médiích se objevovaly zprávy o idylických Vánočních svátcích v Sovětském svazu a socialistických zemích, o jejich blahobytu i plných obchodech. Na druhou stranu Západ byl haněn a mluvilo se o tamní drahotě i nezaměstnanosti. Nesměly samozřejmě chybět ani informace o plnění ročních plánů jednotlivých závodů a fabrik.

Jak vypadaly Vánoce za socialismu: Sbohem Ježíšku, vítej Dědo Mrázi

Vánoce v socialistickém Československu byly obdobím, kdy se tradiční svátky s křesťanskými kořeny musely vyrovnávat s ateistickou ideologií režimu. Oficiálně byly Vánoce označovány za svátky klidu a pohody, avšak jakékoli náboženské prvky byly potlačovány. Místo Ježíška byl často propagován Děda Mráz, importovaný z tehdejšího Sovětského svazu, který měl obdarovávat děti pod taktovkou ideologie. O tom, jak vlastně Děda Mráz vypadá, jsme si mohli udělat obrázek z ruské pohádky Mrazík, která povinně běžela rok co rok v televizi. Bohužel tento zvyk trvá dodnes.

O Ježíškovi se nemluvilo

„Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. [...] I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti. Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy – nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky,“ hlásal ve svém vánočním projevu v roce 1952 tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký.

Fronta na banány

Vánoční stůl měl být symbolem hojnosti, která se však nezískávala snadno. Dlouhé fronty na kapra byly všudypřítomné, a ne všichni měli to štěstí, že se na ně dostalo. Kapra doplňoval bramborový salát, jehož složení záviselo na tom, co bylo zrovna v poloprázdných regálech obchodů k dispozici. A pokud chtěly maminky potěšit své blízké trochu exotičtějším ovocem, jako byly mandarinky nebo banány, musely počítat s tím, že na ně budou stát frontu i několik hodin.

Přesto se tradice jako zdobení stromečku, zpívání koled nebo pečení cukroví zachovaly výhradně díky lidem samotným. Domácnosti se tak stávaly oázami, kde rodiny mohly udržovat svou osobní podobu Vánoc, i když navenek se musely přizpůsobit tehdejším pravidlům. Přesto mnoho zvyklostí během komunistické éry vymizelo. Ztratily se například adventní věnce, které odkazovaly na křesťanství, a místo nich se na štědrovečerní tabuli umisťovalo takzvané andělské zvonění, komunisty samozřejmě přejmenované na zvonící stromek. Jednalo se o speciální svícen ve tvaru stromku, který se teplem roztočil a zvonil.

Zdobení stromečku

Vánoční stromečky naštěstí zůstaly zachovány a většina domácností měla živé kousky. Protože to ale nebyla levná záležitost, často chodili otcové od rodin loupit s pilkou do lesa. V prodeji byly nejvíc borovice, které byly nejlevnější, ale většinou hrozilo, že si domů přinesete paskvil s pouhými třemi větvemi. Ozdoby však často vznikaly doma. Skleněné koule, které dnes považujeme za samozřejmost, nebyly snadno dostupné, a tak si rodiny vyráběly ozdoby z papíru, alobalu nebo slámy. Děti se podílely na výrobě řetězů z barevných papírů a radovaly se ze svítícího stromečku, na němž byly často umístěny voskové svíčky ve speciálních kovových skřipcích. Toto nasvícení stromečku bývalo rizikové a nejedna rodina řešila na Štědrý večer menší domácí požár.

Později svíčky nahradily elektrické barevné řetězy, se kterými měli největší trápení hlavně tatínkové. Když totiž praskla jedna žárovička, přestal fungovat celý řetěz a problém byl na světě, protože k takovýmto nehodám docházelo jako naschvál většinou na Štědrý den. A na stromečku nesměla samozřejmě chybět ani čokoládová kolekce, kterou ocenily především děti.

Co bylo pod stromečkem?

Co darovat rodině pod stromeček, to byla těžká otázka. Peněz nebylo nazbyt a obchody stejně nabízely většinou prázdné regály. Ti šťastnější mohli nakoupit luxusní zboží v Tuzexu, běžná rodina se obdarovávala praktickými dárky a pro děti se horko těžko sháněly takzvané podpultovky. Pokud jste měli známou prodavačku nebo vedoucí obchodu, měli jste napůl vyhráno. Pod stromečkem se pak nacházely sady mýdel, nějaký ten alkohol, župany a pyžama, skládačky a pro děti stavebnice, mončičáci nebo igráčci. Použitý balicí papír byl maminkou pečlivě uhlazen, aby ho bylo možné použít i v následujících letech.

I když se komunistický režim snažil kontrolovat všechny aspekty života běžných rodin, přece jen Vánoce si s trochou snahy dokázaly z velké části zachovat svůj ráz a zůstaly rezistentní vůči ideologickému tlaku. Lidé si svátky dokázali přizpůsobit k obrazu svému, snažili se nejrůznějšími způsoby překonat nedostatky a za zataženými závěsy ctili tradice a zvyky běžných Vánoc i přes oficiální politický diktát.

Milujete vánoční cukroví? Zavzpomínejte, jak se vyrábělo a jak chutnalo v dobách socialismu.