Velký šok prožila Alexandra Kiňová, když jí bylo oznámeno, že pod srdcem nenosí jedno miminko, ale rovnou pět. V tu chvíli se mladé mamince obrátil život naruby. Měla především velký strach, aby byla všechna miminka zdravá a nepřišly nějaké komplikace. Vše se díky péči lékařů zvládlo a dnes jsou z jediných českých paterčat skoro puberťáci. Po několika útocích si ale rodina bedlivě hlídá své soukromí a nechce děti ukazovat celému světu, jako cvičené opičky.
Příchod malých uzlíčků lásky všechny samozřejmě zajímal. Paterčata jsou velkou raritou na světě, natož v našich končinách a ještě přirozenou cestou. Miminka za rodiči pospíchala a Alexandra zamířila do porodnice už v sedmém měsíci.
Tehdy dvaadvacetiletá žena plánovala se svým partnerem druhé dítě, takže oznámení o těhotenství bylo pro ně radostnou zprávou. Ta se však v desátém týdnů proměnila v pořádný šok. ‚‚Po genetickém vyšetření mi řekli, že je tam víc plodů. No tak budou tři, řekla jsem si. Ale poslali nás do Prahy. Tam doktor řekl, že jsou čtyři. Stejný doktor si mě objednal ještě jednou pak mi řekl, že je tam pět dětí,” prozradila Kiňová v rozhovoru pro web Idnes.cz s tím, že nejdříve prožívala šílený zmatek, strach a nakonec se rozplakala.
Nejdůležitější pro budoucí maminku paterčat bylo, aby byla zdravá. Tuto otázku během těhotenství zopakovala v nadsázce snad milionkrát. Ač se miminka přihlásila na svět o dva měsíce dříve, šikovní lékaři si s nimi poradili. První přišla Terezka s Denielem, poté Michael, Martínek a poslední nakonec vykoukl Alex. ‚‚Když jsem je druhý den po porodu viděla v inkubátoru, byla to normální krásná miminka. Čtyřicet centimetrů a kilo a půl, jen trochu hubenější,” zavzpomínala Alexandra na den, kdy zažila pořádnou dávku štěstí. Bohužel netušila, jaký cirkus se okolo roztomilých miminek spustí.
Pro rodinu začal neskutečný mediální kolotoč. Blesky fotoaparátů neustále mířily na děti a Alexandra s partnerem Antoniem neměli klid, ač by ho v začátcích velmi potřebovali. Nejhorší ovšem byly komentáře od zlých lidí. Každý den si rodiče četli zprávy, ze kterých šel strach. Rasismus, vyhrožování a závist. ‚‚Já jsem půl Romka, půl Češka, přítel celý Rom. Ale neumí ani slovo romsky, pracuje, je šest let v jednom zaměstnání. Kolegové u něj nechápali, proč se o něm píše, že nepracuje, že byl trestaný. Nikdo z naší rodiny v životě nebyl trestaný,” popsala tehdy nešťastná maminka, jež tak zabouchla dveře a rozhodla se děti neukazovat a nedávat žádné rozhovory.
Jedinou výjimku Alexandra udělala, když šli prckové do první třídy a poté, když paterčata slavila první kulaté (desáté) narozeniny. „Půjdeme tradičně do dětského parku Mirakulum, kde se dětem moc líbí, dostanou dort a nějakou maličkost,“ svěřila maminka webu Blesk.cz s tím, že se jim daří dobře. Děti jsou zdravé, ve škole jim to jde, nic je netrápí a samozřejmě umí být pořádní čertíci. „Mají dobrý hudební sluch. Máme doma klávesy či kytaru a také se u nás zpívá. Nechci říkat, kdo je z dětí lepší na učení a kdo horší. Je mezi nimi rivalita,“ smála se Alexandra, že paterčata jsou opravdu propojená a baví je stejné věci.
Jak dnes skoro puberťáci vypadají, tak nikdo neví a pro rodinu je to jedině dobře. Děti už nejsou tak malé, aby nevnímaly lidskou zlobu, před kterou je rodiče chtějí ochránit co nejdéle.
Idnes.cz, Blesk.cz, Autorský článek
