Komunistům navzdory: Jak čeští filmaři dokázali obalamutit vládnoucí papaláše a natočit klenoty stříbrného plátna

Natáčení filmů v dobách socialismu rozhodně nebylo procházkou růžovým sadem, zejména pokud tvůrci filmu nespadali mezi ty, kteří scénář prošpikují komunistickou ideologií. Každý námět musel projít schválením komise, která zkoumala každý detail, jenž by snad mohl naznačovat sebemenší nesouhlas s tehdejším režimem. Řada skvělých herců navíc měla kvůli politickým názorům zakázanou činnost a stávalo se také, že některé filmy byly zakázány i poté, co byly natočeny, přestože je původně komise schválila.

Našli se ale také tvůrci, kteří věděli, že pod svícnem je největší tma, a komunistům přímo pod nosem natočili skvělé filmové kousky, kde se to narážkami na režim i jeho zesměšňováním jen hemží, a dokonce se jim do svých snímků podařilo získat i zakázané herce. Nebáli se riskovat "svůj krk" a díky tomu vznikly skvělé komedie, které dokážou pobavit i dnes. Kdo byli rebelové, jejichž filmy dnes řadíme mezi klenoty české kinematografie?

Slavnosti sněženek

Trvalo dlouhých jedenáct let, než po filmu Skřivánci na niti povolilo vedení KSČ dvojici Bohumil Hrabal a Jiří Menzel další spolupráci. Slavnosti sněženek se dočkaly schválení až po velkém úspěchu snímku Postřižiny. Ani tak to filmaři neměli jednoduché, režisér Jiří Menzel dokonce musel absolvovat několik školení, kde se učil, jak má zpracovat současnou látku, aby neurážela vládnoucí stranu a socialismus. Na speciální sezení se dokonce dozvěděl, jak má vypadat filmová podoba správného „esenbáka“. Filmu také hrozil zákaz kvůli tomu, že se v jednom záběru objevila nežádoucí britská vlajka. Nakonec ale cenzoři nechali snímek projít.

Postřižiny

Slavnosti sněženek prošly díky Postřižinám a Postřižiny zase díky Slavnostem sněženek. První se totiž na Barrandově ke schválení dostaly Postřižiny, pak teprve Slavnosti sněženek, na které bylo režisérovi Jiřímu Menzelovi sděleno: Tak to raději ty Postřižiny.“ Menzel byl ale rebel a narážky na komunistický režim se ve filmu samozřejmě objevovaly. Rýpnul si také do tehdejšího ředitele Barrandova Ludvíka Tomana, kterému až do smrti nemohl přijít na jméno. Menzel v rámci pomsty pojmenoval prase, které se v úvodu filmu chystají porazit, Ludvíček. Prosadil si i narážku na spisovatele Bohumila Hrabala, podle jehož knihy byl film natočen, a to ve scéně, kdy Maryška oznamuje svému manželovi těhotenství. „Nosím tam pro tebe, Francine, spisovatele,“ zazní ve filmu.

Vesničko má středisková

Jiří Menzel byl pravděpodobně jedním z největších rebelů české kinematografie. Jeho „letní komedie“ Vesničko má středisková krásně vykresluje situaci dané doby, přesto ji komunističtí papaláši nechali projít komisí. Mírné narážky na život pod komunistickým jhem si film mohl dovolit snad jen proto, že se točil až po nástupu Michaila Sergejeviče Gorbačova k moci v Sovětském svazu, větší pravděpodobnost ale je, že komisi vtipy zkrátka nedošly. Na druhou stranu někteří soudruzi film po premiéře obvinili z poškozování dobrého jména socialistické vesnice. Ironií je, že po letech byl zase označen za idealizaci bolševického režimu.

Trilogie Slunce seno,…

Roli vesnické učitelky Chtěl režisér trilogie Slunce, seno… Zdeněk Troška původně svěřit Laďce Kazderkové. Ta však neplánovaně onemocněla, a tak se Troška rozhodl pro Jiřinu Jiráskovou a pro svůj film ji získal i přesto, že měla v té době od komunistů zákaz hraní. Herečka si sice zahrála ve všech třech dílech, k účasti v posledním nazvaném Slunce, seno, erotika se ale nechala přemlouvat i přesto, že se jí Troška původně zastal. Údajně se nechala slyšet, že „nebude hrát v nějakých fekálních komediích“. Její herecká kolegyně Helena Růžičková jí to později nemohla zapomenout, protože to považovala za křivdu vůči Troškovi, který za Jiráskovou bojoval.

Jiřina Jirásková ale nebyla komunistům jediným trnem v oku. Nelíbila se jim ani postava předsedy Rádla, kterého si zahrál Miroslav Zounar. Předseda si liboval v ustavičném žvýkání žvýkačky a nošení džínů a kovbojského klobouku, instrumentální hudba připomínající western Tenkrát na západě se v pozadí ozývala také ve scéně, kdy do družstva přichází na stáž Šimon Plánička. Právě to byl ale zásadní problém. Komunistické komisi, která film schvalovala, připadal Zounarův projev příliš americký, a to se jim nelíbilo. Postava směla zůstat v této podobě jen díky tomu, že měla do scénáře dospáno, že žvýká žvýkačku kvůli abstinenčním příznakům, kterými Zounar jako odnaučený kuřák trpěl.

Hoří, má panenko

Sladkobolná komedie Hoří, má panenko z dílny režiséra Miloše Formana, který později emigroval do USA, je jedním z největších klenotů české kinematografie, o čemž svědčí i zahraniční ocenění. Komunisté ale nesdíleli stejný názor a dokonce film po jeho natočení zavřeli do trezoru, aby jej nikdy nikdo neviděl. Strana dokonce uměle vyvolala protesty údajně zdiskreditovaných hasičů, aby snímek mohl být zakázán. Miloš Forman později zveřejnil jejich opačnou reakce: hasiče film nejen, že pobavil, ale navíc i překvapil, jak byl věrohodný.

Baví vás zajímavosti z natáčení českých filmů? Přečtěte si, co se dělo v zákulisí letní trilogie Slunce, seno...