Kdyby měl socialismus svou oficiální značku auta, byl by to bezpochyby Trabant. Malý, hlučný, zahalený v oblaku dýmu. A z plastu. Dnes se na něj díváme s nostalgií, ale kdysi byl symbolem touhy po pohybu a svobodě, i když sváděl většinou boj s kopci a neochotnou převodovkou. Čekalo se na něj roky a často bez úspěchu. Kam se poděl?
Trabant spatřil světlo světa v roce 1957 ve východním Německu, v továrně v Zwickau. Tehdejší konstruktéři se potýkali s nedostatkem kvalitních materiálů a především plechů, a tak namísto toho použili speciální plast Duroplast. Ano, plast. Trabant byl v podstatě jedno z prvních ekologických aut, protože jeho karoserie byla z recyklovaných bavlněno-pryskyřičných slupek. Kdo by to byl řekl, že socialismus předběhl dobu!
Největší specialitou byl dvoutaktní motor, který měl zvuk, jenž se nedal s ničím zaměnit. Bublal, přehříval se a když jste zapomněli smíchat benzín s olejem, měli jste o zábavu postaráno. Trabanty neměly čerpadlo oleje, takže řidiči museli směs míchat ručně. Kdo se netrefil do správného poměru, mohl se těšit na pořádný kouřový efekt a podezřívavé pohledy ostatních řidičů.
Trabant byl navíc ultralehký. Vážil sotva 600 kilo, což znamenalo, že ho v zimě mohl převrátit i větrný poryv. Na druhou stranu, když zapadl do sněhu, stačilo sehnat pár kolemjdoucích soudruhů, kteří přispěchali na pomoc, jednoduše ho zvedli a přenesli na pevnější povrch. Dneska to zní jako scéna z komedie, ale ve skutečnosti šlo o běžnou praxi.
V socialistickém Československu byl Trabant jedním z nejrozšířenějších aut. O auto se tehdy žádalo a čekalo se na něj často dlouhé roky – pokud jste měli štěstí, mohli jste se Trabanta dočkat třeba za pět až deset let! A představa, že si vybíráte barvu nebo výbavu? Zapomeňte. Bylo to jako v loterii, co přišlo, to jste si vzali. Ostatně, co se týče barev, stejně nebylo o co stát. Možnosti byly jen tři – zašedle modrá, zašedle zelená a zašedlá.
Někteří řidiči si Trabanty vylepšovali vlastními silami, samozřejmě v rámci toho, co se dalo za socialismu v Československu sehnat, od nejrůznějších nálepek po "tunning" v podobě větracích otvorů vyříznutých do plastové karoserie. A pak tu byla další výhoda, pokud se Trabant pokazil, což se stávalo poměrně často, opravit ho šlo doslova na koleni, nebylo potřeba s ním jezdit do servisu. Kutilové dokázali opravit skoro cokoliv, a tak se dalo pokračovat v cestě i s kladivem a drátem v kufru.
Co jste možná nevěděli
Po pádu socialismu v roce 1989 se Trabanty rychle staly zastaralými. Lidem se otevřel trh s kvalitnějšími a pohodlnějšími auty, a tak Trabanty začaly mizet ze silnic. Mnoho jich skončilo na vrakovištích nebo jako extravagantní dekorace na zahradách.
Jenže Trabant nikdy neumřel docela. Dnes je ikonou retro kultury. I když se již dávno nevyrábí, lze ho spatřit na srazech veteránů, v muzeích nebo dokonce předělaného na elektromobil. Trabanty se také staly oblíbenou rekvizitou na svatby nebo stylové jízdy městem. A co je nejvíc? V Berlíně existuje turistická atrakce Trabant Tour, kde si můžete pronajmout Trabanta a projet se po městě jako za starých časů. V polském Krakově zase můžete vyrazit na Nowa Huta Communism Tour, kde vás trabantem provezou po bývalé dělnické čtvrti a architektonických skvostech z éry socialismu.
www.aktualne.cz, www.denik.cz, www.idnes.cz
