Vydat se na dovolenou k moři bývá velmi příjemná změna. Ne všichni se ale při koupání ve slaných vlnách vydávají daleko od břehů, natož aby se potápěli. Důvodem může být strach z toho, co se v černých hlubinách ukrývá. Napadení žralokem nebo požahání medúzou jsou proti tomu jen dětinské obavy. Co vše v oceánech objevili vědci a s jakými monstry se setkali profesionální potápěči? Děsivé objevy jim nahánějí strach.
V mořských hlubinách světových oceánů nežijí jen živočichové, kteří jsou díky práci podvodních badatelů popsáni, pojmenováni a lze o nich říci, že jsou to tvorové, o nichž lecos víme. Nejhlubší místo na Zemi, tedy Mariánský příkop, stále není zevrubně prozkoumán, ale i tak oceánologové vědí, že v tamních temných vodách existuje mnoho zajímavých organismů. Nejde samozřejmě o třímetrová monstra, voda v 11 kilometrech pod hladinou dosahuje maximálně jednoho stupně Celsia a neobsahuje dostatek živin, aby v ní mohli žít vyvinutější živočichové než podivně vypadající korýši, sasanky, děsiví červi nebo hvězdice.
O pár kilometrů blíž hladině se ovšem žije poměrně spokojeně monstrům, která v nás už vzbuzují děs při sledování filmařských fantazií na plátně. Jen žraloků, kteří jsou obecně vnímáni jako nejobávanější mořské příšery, bylo vědci popsáno na 500 druhů. Záhadný žralok grónský je ovšem jasným vítězem v dlouhověkosti. Před několika týdny byl objeven jeden exemplář, jehož věk dosahuje 400 let. Žije v Severním ledovém oceánu, dosahuje délky 4-5 metrů a podle vědců se díky výzkumu jejich oční čočky narodil v těchto mrazivých vodách již v roce 1627.
V přechodném pásmu hlubokého moře žijí živočichové, obdaření tak zvanými fotofory, které ovládají bioluminescenci. Jde o chemickou reakci, jež způsobuje jejich světélkování. V této hloubce dosahuje voda maximálně tří stupňů Celsia a společně v ní přežívají žebernatky, medúzy či hlavonožci a hlubinné krakatice. A právě krakatice jsou také vděčným monstrem u filmařů, kteří chtějí diváky vyděsit a potvrdit jejich obavy, že je v oceánských vodách nečeká nic dobrého. Vždyť samice dosahují včetně chapadel délky 13 metrů a jsou schopny ulovit vorvaně. Kořist zachytí přísavkami, které mohou mít až 40 centimetrů a rozřežou ji ozubeným jazykem. Její čelisti z rohoviny jsou tak silné, že dokáží přeštípnout ocelové lano.
Kdo je v moři suverénně nejdelší? Není to ani žralok, ani krakatice. Nejdelší kostnatou rybou ve vodách světových oceánů je rozhodně hlístoun červenohřívý, který dosahuje délky 12 metrů a může vážit až téměř 300 kilogramů. Žije v hloubce 150 až 2 500 metrů pod hladinou, má vypoulené oči a rudou hřbetní ploutev. Rybáři jej ještě před 15 lety považovali za mořského hada a říkalo se, že pokud se objeví u břehu, varuje před hrozícím zemětřesením.
Prozatím nejpodivnějším objevem, vyloveným z mořských hlubin, je zlaté něco, právě podléhající intenzivnímu vědeckému výzkumu americkým Národním úřadem pro oceán a atmosféru. U tichomořského pobřeží Aljašky byl letos v září nalezen zlatý objekt, o němž prozatím nemají vědci ani tušení, čím může být. Odhadují, že to bude buďto vejce, nakladené neznámým tvorem nebo dosud neobjevená mořská houba. Zvláštně vypadající hladký objekt s ještě zvláštnějším otvorem uprostřed objevil dálkově řízený podmořský průzkumník v hloubce tří kilometrů. Jeden z vědců se dokonce nebál zajít ve svých myšlenkách nad podivným útvarem tak daleko, že pro The Guardian uvedl: „Je to jako začátek hororu. Doufám, že když do toho šťouchneme, nerozhodne se z toho něco vylézt ven.“
Zdroj článku: autorský text, The Guardian.com , Cnn.com
