Místo nahánějící husí kůži: Zdi Kendeho vily v Budějovicích jsou prosáklé krví a krutostí z dob nacistické okupace

Vilu v Otakarově ulici získal výhodnou koupí v roce 1923 židovský podnikatel Josef Kohn, jenž se rozhodl změnit své rodinné příjmení na Kende. Přišel o ni kvůli nacistům, kteří celou jeho rodinu následně vyvraždili v koncentračních táborech a v Osvětimi v roce 1944 tam zemřel i on sám. Jediným přeživším druhé světové války a antisemitských čistek byl jeho nejstarší syn Rudolf. Fyzicky hendikepovaný muž měl tak hluboké hudební nadání, že je v historických záznamech zapsán jako autor 20 hudebních skladeb pod pseudonymem Bedřich Konša. Do svého domova se mu povedlo po válce vrátit. Po dvou měsících ale vilu prosáklou krví opustil a ještě 13 let žil v ústraní na chatě v Doudlebech. 

Židovské majitele nahradili nacisté

Energie Kendeho vily v centru Českých Budějovic byla po válce zatížena tragickými událostmi. Ty do ní vneslo řádění Gestapa, Říšské bezpečnostní služby SD a německé kriminální policie zvané Kripo, jež se v ní usídlily už v roce 1939. Kendeho rodina byla z domu vystěhována do bytu, následně byli všichni členové transportováni do vyhlazovacích táborů. Německé policejní složky dům během pronásledování nepohodlných lidí střídavě využívaly jako jako výslechové pracoviště. Rozlehlé sklepní prostory byly rozděleny na vězeňské cely, kam byli umísťováni němečtí občané, kteří se měli dopustit kriminálních deliktů. Za bytelné dveře s malými okénky pro výdej stravy byli zavíráni také podezřelí z hospodářských přestupků proti Říši a ze sabotáží. 

Výslechy provázely nářek a krev

Tak zvanou služebnou v Kendeho vile prošlo během pěti let mnoho drobných živnostníků, kteří byli obviněni například z nepovoleného mletí mouky, porážky hospodářských zvířat nebo dalších podvratných činností. Dostali se sem také lidé, kteří byli obviněni z přečinů na základě zfalšovaných nebo smyšlených důkazů. A z chladných cel, v nichž většinou zůstávali několik dní, byli často posíláni rovnou do koncentračních táborů. Pobyt v malých chladných sklepních místnostech ale nebylo to jediné, co se jim ve třípatrovém objektu dělo. Příslušníci policejní složky Kripo své oběti brutálně vyslýchali, proteklo zde spoustu krve a úpění týraných bylo často za nocí slyšet i ven z vily. 

Budějovický Budvar jako zájem nacistů

Jednou ze známých obětí, která ve vile v českobudějovické Otakarově ulici zažila trýznění, byl sládek Budějovického pivovaru Budvar Oldřich Miškovský. Byl obviněn z černého obchodu s pivem, kterým si vydělával na nákup potravin na přídělový systém, oblečení a další zboží, které se k běžným lidem nemělo vůbec dostat. Miškovský se zřejmě ničeho, z čeho byl Kripem obviněn, vůbec nedopustil, ale pomstychtivost jeho zaměstnanců je dohnala k anonymnímu udání. Všechny zásoby mu byly podstrčeny, byl u nich násilně zvěčněn na aranžovanou fotografii, kterou němečtí okupanti vystavili do výlohy na budějovickém náměstí. Díky tomu zmanipulovalo gestapo veřejné mínění místních obyvatel a podařilo se jim převzít správu na Budvarem. 

Brutální vyšetřovatel si užíval násilnické sklony

Nejhorlivějším vyšetřovatelem policie Kripo byl podle dostupných historických pramenů Franz Lifka, rodák ze Záhořan u Kadaně, který nacistům sloužil tak oddaně, že mu dělalo týrání vězňů osobní potěšení. Brutálně se vyřádil třeba na mlynáři z Levína u Lišova, kterého osm dní trýznil kopáním a tlučením do hlavy, až se přiznal k černému mletí mouky. Své násilnické sklony projevil také při výslechu tří řezníků, kteří měli údajně tajně porazit ovci. Brutálně je bil a připravil je o zuby. 

Vila s obrovskou kulturní hodnotou

Kendeho vila není na první pohled honosné sídlo, kolemjdoucího nezaujme její úchvatný vzhled nebo dechberoucí průčelí. Dům je ošuntělý, má oprýskanou fasádu a částečně se ukrývá v zarostlé neudržované zahradě. Má opravenou střechu, avšak už vstupní hala dýchne na návštěvníka svou 100 let starou historií. Prostor se podařilo zachovat bez jakýchkoli úprav a velké K na vnějším i vnitřním průčelí domu odkazuje na  jméno jejího prvního majitele. Tím byl Viktor Konrad a její výstavbu zadal v roce 1920 architektu Josefu Hauptvogelovi. Vilu zdobí torzo originálního dřevěného schodiště a bohatá řezbářská výzdoba, která vyniká především přízemí budovy. Originalita celé stavby a její zachovalý stav interiérových dekorací byl dokonce oceněn podobnou kulturní hodnotou Národním památkovým ústavem jako nedaleká a mnohem slavnější Hardmuthova vila.