Útěk do Holandska a přesun do Osvětimi
Ačkoliv byla pokřtěna a k ortodoxnímu judaismu se již dávno nehlásila, kvůli jejímu židovskému původu byla i tak v hledáčku nacistů. V roce 1938 byla proto přemístěna do karmelitánského kláštera v Nizozemsku, kde se předpokládalo, že bude v bezpečí před pronásledováním. Odsun z Německa se však ukázal jako nedostatečný k zajištění její bezpečnosti. Odsouzení nacistického antisemitismu nizozemskými biskupy okupovaného Holandska (26. července 1942) vyprovokovalo Adolfa Hitlera k nařízení zatčení všech neárijských římských katolíků.
Terezie Benedikta byla zatčena gestapem 2. srpna 1942, když byla s ostatními sestrami v kapli. Byla zatčena spolu se svou sestrou Rosou, která také konvertovala a sloužila v klášteře Echt. Její poslední slova, která zazněla v Echtu, byla adresována Rose: „Pojď, jdeme pro naše lidi." Terezie během přesunu a krátkého pobytu v koncentračním táboře zorganizovala péči o děti, které byly odloučeny od svých matek, nebo se o ně zničené matky nedokázaly postarat. Přeživší z tábora smrti vypověděli, že všem ostatním pomáhala s velkým soucitem a láskou. 9. srpna 1942 byla spolu se svou sestrou a dalšími lidmi zplynována.