Giacomo Casanova je už víc než dvě staletí považován za největšího svůdníka historie. Ostatně o svých sexuálních zážitcích vypráví ve svém autobiografickém díle Storia della mia vita – Dějiny mého života. Nebyl to ale jen on, kdo si dopřával pozornost dívek a žen všech věkových kategorií, národností nebo proporcí. Marocký král Moulay Ismail Ibn Sharif by jej svým harémem z fleku trumfl a těžko říct, zda neměl více sexuálních skandálů na svém účtu i básník George Gordon Noel Byron.
„Cítil jsem, že jsem se narodil pro opačné pohlaví, vždy jsem ho miloval a dělal vše, co jsem mohl, pro to, abych jím byl milován," píše ve svém díle Casanova. Jeho náručí prošly stovky žen napříč několika územími, nicméně více se rozepsal „jen“ o 122 milenkách – a to poněkud barvitě. Literární um se mu nedá upřít, stejně jako fantazie. Dobrodružství, jemuž se před dvěma sty let oddával, by dohnalo k červenání i současné generace, kde už sex rozhodně není tabu.
Kolik přesně měl dětí, není známo, nicméně ví se, že nebyl fanouškem antikoncepce, ačkoli byla v době jeho největšího rozmachu, již dostupná. Potomků, které nesly jeho geny, byly však zcela jistě desítky.
Zabraňovat početí nechtěly ani dívky, které s Giacomem měly co do činění. Však přeci mít Casanovu, gigantického milovníka, které spaloval ženy jediným pohledem, bylo do jisté míry i známkou společenské prestiže.
V tu dobu měl Casanova někde na území Anglie ale velkého soupeře a posléze i pokračovatele. Tím nebyl nikdo jiný než básník Lord Byron. Do jaké míry se projevoval romantický duch hlavního představitele romantismu i na poli sexuality, nejde říct. Traduje se však, že Byron i v dost svázané době nezužoval svůj záběr pouze na stoupenkyně něžného pohlaví, čemuž napovídaly některé uchované pramínky vlasů. Ty si totiž schovával na památku od každé dívky, ale i muže, kteří prošli jeho ložnicí.
Úsměvné na celé záležitosti je, že právě vrcholový básník dlouhou dobu miloval jen jednu ženu a choutky o to rozšířit řady získal až po několika letech neopětované lásky.
I v jeho případě není počet všech jeho sexuálních partnerů a partnerek odtajněn, nicméně z dochovaných pramenů je patrné, že za pouhý jeden rok v Benátkách nashromáždil na čtvrt tisíce skalpů. Tak si to vynásobte počtem plodných let…
Dějiny největšího svůdníka se však začaly psát ještě dávno před tím, než Byron nebo Casanova spatřili světlo světa. Historické prvenství totiž náleží marockému králi Moulayovi Ismail Ibn Sharifovi, který byl znám jako Moulay Ukrutný, Stavitel i Dobyvatel. V jeho harému byly na stovky žen – otrokyň i dobrovolnic. Některé z nich prý dokonce čekaly i roky na svůj Velký den. Nicméně čas čekání netrávily zrovna zle, harémoví kleštěnci totiž všem zhruba šesti set ženám dopřávaly koupele a relaxační masáže. Žít v takovém harému bylo navíc zárukou skvělého života, prostor určený pro dámy dosahoval už tenkrát statusu honosných lázní.
Na rozdíl od výše zmíněných dvou, sultán přivedl na svět známý počet dětí (během třiceti dvou let své vlády zplodil 1 171 dětí, z toho 885 chlapců), o které se patřičně postaral. Těhotné ženy obvykle dostávaly slušnou apanáž, ty, které posléze přivedly na svět chlapce, měly navíc postaráno o děti do konce života. Sultán je umístil u vojsk nebo v armádě na dobře odměněném postu.
100+1, idnes.cz, autorský text
