Geniální lékařka Trota: Prosazovala užívání opiátů při porodu a dovolila si říct, že i muži mohou být neplodní

Trota, autorka knihy o ženských nemocích

Trota byla lékařka a spisovatelka, žijící ve středomořském italském přímořském městě Salerno na počátku 12. století. Její kniha o ženských nemocích byla na svou dobu velmi pokročilá a do historie se zapsala trochu nesprávně pod názvem Trotula. I proto se nezřídka stává, že je jméno autorky komoleno z Trota na Trotula a s ohledem na nedostatek podkladů o reálném životě lékařky se spekuluje o jejím původu, pohlaví či úrovni jejího vzdělání. Až badatelé, kteří její věhlasné dílo znovuobjevili koncem 20. století, odhalili světu její genialitu. 

Trota řešila menstruační poruchy i neplodnost

Trotino pojetí lékařství bylo na tehdejší dobu ojedinělé, dalo by se říci osvícené, a její věhlas se rozšířil během sta let z Itálie až do Francie a Anglie. Událo se tak díky dílu O léčbě žen, které bylo začleněno do souboru tří různých prací tří různých autorů o lékařství, a bylo jako celek označeno právě názvem Trotula. Lékařka ovšem nesepsala za svůj život pouze tuto jedinou práci, vytvořila třeba i dílo Praktická medicína podle Trote, v němž se zevrubně podívala na témata menstruačních poruch, neplodnost, přírodní kosmetiku, ale třeba i léčbu po uštknutí hadem. Historikové neměli o tomto souboru lékařských rad ani ponětí. Autorství Trotě přiřkl až v roce 1985 jejich kolega John F. Benton, který dílo objevil v madridském manuskriptu a další součásti textu našla také Monica H. Green z Oxfordské univerzity.

Jak se lékařka ze Salerna proslavila v Anglii? 

Zda byla Trota jedinou autorkou tohoto pozoruhodného spisu, nelze určit. Je sepsán latinsky a ona sama o sobě hovoří ve třetí osobě. Historička Green se tedy po probádání dokumentu přiklání k tomu, že Trota pracovala v týmu a na středověk měla společensky ojedinělé postavení. Byla totiž uznávána na pozici magistra, což bylo tehdy výhradní označení pro muže, zabývající se vědou a lékařstvím. Ženy nebyly tou dobou v Itálii příliš gramotné a nelze tedy předpokládat, že měly být znalosti určeny k místní ženské populaci. „Zdá se, že znalosti byly sepsány proto, aby poskytovaly trvalejší a konkrétnější mechanismus pro přenos znalostí od ženy k ženě,“ vybádala Green. Ze tří slov anglického původu, která našla v původním textu z madridského manuskriptu, totiž odhadla, že lékařské výzkumy měly sloužit spíše ženám v Anglii. Vždyť tou dobou byly jižní Itálie i Anglie pod normandskou nadvládou a historické prameny jasně dokazují, že se jihoitalské lékařské spisy, plné zajímavých objevů, do ostrovní země běžně dovážely. 

Trota prosazovala bezbolestný porod

Trotu lze také označit jako první ženskou gynekoložku v historii. Působila jako profesorka na první lékařské univerzitě světa, tedy právě v Salernu. Její manžel, lékař Johannes Platearius, a jejich dva synové pracovali ve stejném oboru na stejné škole. Tím se stvrzuje, že šlo o první vzdělávací institut, kde mohli být vedle sebe jako zaměstnanci zástupci obou pohlaví. Trota se ve své práci vyznačovala specifickým zaměřením na lékařské potřeby žen. Všímala si ženských nemocí a jejich celkového zdraví, stala se vysoce kvalifikovanou v diagnostikování ojedinělých ženských zdravotních problémů. Zabývala se komplikacemi ohledně těhotenství až po ty, které měly souvislost se ženskou hygienou. Lékařka prosazovala užívání opiátů při porodu, čímž se významně postavila proti tehdejší křesťanské víře. Ta prosazovala názor, že by ženy měly při zrození nového života prožívat maximum utrpení, a to jako trest za Evin hřích. Revoluci způsobila Trota také objevem, že neplodní mohou být také muži.

Byla Trota žena a byla opravdu lékařkou? 

Trotino dílo bylo tak vlivné, že nastavilo směr pro praxi v ženském lékařství po celá staletí. Dlouho po její smrti se lékaři v celém středověkém světě při léčbě pacientek spoléhali na její odkaz a výzkumy. Trotula Major, tedy její dílo o gynekologii známé jako Nemoci žen, mělo 63 kapitol a bylo poprvé vydáno v latině. Šlo o jedinou knihu napsanou za účelem vzdělávání mužských lékařů o ženském těle a kromě obecných lékařských rad přinášela i informace o menstruaci a porodu. Během renesančního období se samozřejmě začaly ozývat hlasy, zpochybňující fakt, že Trota byla žena. Předpokládalo se, že komplexní materiál Trotula Major, tedy všechna tři díla jednoho souboru, napsal mužský lékař Trottus a že Trotula byla pouze porodní bába.