Hvězda černobílých filmů Ladislav Pešek hrál většinou prosťáčky, ve skutečnosti byl inteligentním gentlemanem

Jeho umělečtí rodiče z něj dalšího umělce do rodiny mít nechtěli

Ladislav Pešek, původně Ladislav Pech, se narodil 4. října 1906 v Brně do rodiny zasvěcené umění. Jeho rodiče, Ladislav Pech a Ema Pechová, totiž byli vášnivými herci, a podobně smýšlela i jeho sestra Marie. Již ve věku čtyř let vstoupil Ladislav Pešek poprvé na jeviště a okusil tak svět, který se stal jeho budoucností. Navzdory očekávání mu však umělečtí rodiče chtěli vydláždit jinou cestu. Vybrali mu živnostenskou školu s představou, že by se měl Ladislav věnovat jiným směrům života než pouze umění. Jenže Ladislav Pešek měl jasno ve svém poslání, a tak proti vůli svých rodičů zamířil na brněnskou konzervatoř. Zde začaly jeho první kroky směrem k herecké kariéře. Brněnské Zemské divadlo se stalo místem jeho raných uměleckých pokusů, kde sdílel jeviště se svými rodiči. Ladislav poté přijal matčino dívčí příjmení, aby se vyhnul záměně se svým otcem, který hrál ve stejném divadle pod stejným jménem.

Od divadla se Ladislav Pešek dostal ke světu filmu

Ve svých 23 letech obdržel neodolatelnou nabídku stát se součástí Národního divadla. Tuto šanci chytil Ladislav za pačesy a zůstal zde přes padesát let, věrný svému uměleckému poslání. Ladislav Pešek se tak stal neodmyslitelnou součástí české divadelní scény. Jeho herecký talent byl podpořen nejen vrozeným uměleckým dědictvím, ale i jeho obdivem k Saši Rašilovovi staršímu, jinému velikánu českého divadla. Svůj život však nezasvětil pouze divadlu. I přes své původní odmítání filmového světa pro nedostatek umělecké hloubky, nakonec podlehl lákání stříbrného plátna. Motivován významným finančním ohodnocením a tlakem své tehdejší družky Jiřiny Štěpničkové, se vydal na cestu, která obohatila český filmový průmysl o jednoho z nejvýraznějších herců své doby. Ve světě filmu se Ladislav Pešek nejčastěji objevoval v komických vedlejších rolích prosťáčků, přičemž vynikal svou schopností vtisknout postavám nezapomenutelnou jiskru. Přijímal různé role, od komických postav až po dramatické postavy.

Jednou z jeho významných rolí byla například postava Milánka v komedii Naše XI. z roku 1936, kde se ukázal jako výborný komik. Dalšími významnými rolemi byly fotbalista Jirka Junk v dramatu Lidé na kře z roku 1937, student Áda Čuřil ve filmu Škola základ života! z roku 1938 či student Vojtěch Kulík ve filmu Cesta do hlubin študákovy duše z roku 1939. Nezapomenutelný výkon podal také v komedii Tři kamarádi z roku 1947, kde exceloval jako automechanik Klikeš. Historické drama O ševci Matoušovi z roku 1948 zase představilo jeho schopnost vkusně propojit komičnost s hloubkou sdělení. Ladislav Pešek nezapomněl ani na pohádkový žánr. Jeho tvář se objevila v klasických pohádkách, jako jsou Obušku, z pytle ven (1955), Strakonický dudák (1955), Čert a Káča (1956) nebo Popelka (1969). Jeho herecké umění dodalo těmto pohádkám nezapomenutelný punc. Od šedesátých let se Ladislav Pešek začal věnovat i televizní tvorbě. Jeho přínos českému umění byl oceněn řadou prestižních cen, včetně titulu Zasloužilý umělec (1954), Národní umělec (1958), Řád práce (1967) a Řád republiky (1981).

Hvězda českého stříbrného plátna, která si střežila své soukromí

I přes svou slávu na jevišti a filmovém plátně, byl Ladislav Pešek mužem, který si své soukromí střežil jako oko v hlavě. O jeho osobním životě se tak nedochovalo příliš mnoho informací. Jeho vztah s Jiřinou Štěpničkovou byl jedním z mála střípků jeho soukromí, který pronikl na veřejnost. Dále také Ladislav Pešek prozradil, že si jednu z jeho obdivovatelek vzal, protože hrozila sebevraždou. Manželství však nevydrželo dlouho a rozpadlo se. Po rozvodu se Ladislav Pešek oženil podruhé. Jeho druhou ženou se stala Zora Pittchová, se kterou měl dceru Zuzanu. Na konci 70. let Ladislava bohužel postihlo vážné onemocnění. Navzdory zhoršujícímu se zdraví se však Ladislav Pešek nevzdával. V roce 1977 vydal knihu memoárů s názvem Tvář bez masky, v níž se otevřeně podělil o vzpomínky a pohledy na svůj umělecký život. Tato kniha se stala nejen svědectvím jeho kariéry, ale také pohledem do nitra inteligentního gentlemana. Ladislav Pešek opustil tento svět 13. července 1986 a je pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.