Nejvýznamnější český král a římský císař Karel IV. byl známý nejen pro své politické a mocenské činy. K jeho slávě přispívaly i jeho čtyři manželky. Během svého života se Karel oženil čtyřikrát, a každá z jeho manželek hrála v jeho životě zvláštní roli. Všechny jeho ženy přinesly do vlády nejen politický vliv, ale také krásu, sílu a někdy i dramatické osobní příběhy. Kdo byly ženy nejslavnějšího českého panovníka?
Všechny čtyři manželky našeho nesporně nejvýznamnějšího panovníka Karla IV. se zapsaly do historie, a tři z nich byly údajně blondýnky. Těžko zjistíme, kterou měl Karel skutečně nejraději. Karel všechny své ženy ctil. Ale neméně důležité byly i pro rozšíření jeho moci. Politické sňatky hrály obrovskou roli.
Karel Blanku poznal na francouzském královském dvoře, kde získal vzdělání. Oba manželé byli ještě dědi a prvních sedm let po svatbě spolu nežili. Až do roku 1330, nejprve v Lucembursku, později si Blanku s sebou Karel odvezl do Čech. A byl to smutný návrat: "A shledali jsme toliko, že matka naše (Eliška Přemyslovna) několik let předtím byla zemřela… Tak, když přijeli jsme do Čech, nenašli jsme tam ani otce, ani matky, ani bratra, ani sestry, ani žádného přítele neb známého. A my řeč českou zapomněli jsme a museli jsme se jí znovu učiti." Tolik napsal Karel později ve svém slavném životopise. Jejich manželství bylo velmi šťastné a narodily se z něj dvě dcery. Blanka se dokonce velmi snadno sžila s českým prostředím, naučila se česky a český lid ji miloval. To se ale nelíbilo Janu Lucemburskému, takže po čase musela Blanka přesídlit z Prahy do Brna. Ač byla jen moravskou markraběnkou, ale pro Čechy skutečnou oblíbenou královnou. Byla velmi dobrosrdečná a vstřícná a lid milovala, i když po narození první dcery se stáhla trochu do ústraní.
Blanka však po krátké nemoci náhle zemřela v pouhých 32 letech. Zůstaly po ní dvě dcery, ale Karel potřeboval dědice. Tak se poohlédl po další ženě. Zprvu usiloval o Isabelu, dceru anglického krále Edwarda III. Nakonec si ale vzal Annu Falckou.
Po smrti Blanky se Karel musel znovu oženit, aby zajistil mužského dědice a upevnil politické vazby. Vybral si Annu Falckou, dceru rýnského kurfiřta Rudolfa Falckého, tehdy dvacetiletou. Manželství s Annou mělo politický význam, protože mělo za úkol spojit Lucemburskou dynastii s falckými vládci a tím posílit Karlovo postavení v Římské říši. A to se také povedlo - Rudolf se přiklonil na stranu Karla, čímž Karel rozbil nepřátelskou opozici a připojil k území Horní Falc. Anna byla o mnoho let mladší než Karel, což bylo v té době běžné. Byla popisována jako krásná, nezadaná, mladá a energická, avšak jejich manželství trvalo pouhý rok. Podrobnosti o tomto manželství nejsou známy, bylo nejspíše harmonické, protože se manželům narodil 17. ledna 1350 syn Václav. Karel tak měl konečně dědice a byl neskutečně šťastný. Jak to už tehdy bylo, začal malému, sotva narozenému princi hledat manželku. A našel. Tehdy nádhernou Annu Svídnickou, jíž bylo tehdy jedenáct!
Karel však na podzim 1350 Karel vážně onemocněl, zřejmě byl otráven nápojem lásky, který mu dělala ze zcela jiných úmyslů jeho mladá žena. Karel se sice nakonec z nemoci dostal, ale v prosinci 1351 zemřel jeho ani ne dvouletý syn. A po více než roce i Anna Falcká. Bylo jí jen 23 let. Zřejmě se utrápila smrtí svého dítěte, nebo spadla z koně - různé prameny uvádějí různé důvody. Karel se stal podruhé vdovcem.
Po smrti Karlovy druhé ženy Karel poznal ve své době prý nejkrásnější ženu Evropy. Třetí manželka Karla IV., Anna Svídnická, byla zcela jiného ražení. Měla se sice stát původně manželkou Karlova zesnulého syna, ale osud to chtěl jinak. Anna Svídnická byla dcerou svídnicko-javorského knížete Jindřicha II. Byla dědičkou posledního slezského vévodství, které doposud nepatřilo pod Korunu českou. A říká se, že právě Anna přirostla Karlovi k srdci nejvíce. Ucházel se o ni v Anniných 14 letech... Svatba proběhla v roce 1353, Anně bylo šestnáct let. Vypadala velmi křehce, byla drobná a menší postavy. Její nádherný obličej zdobily blond lokny. Ale Karla učaroval její neskutečný intelekt a vyzrálost, ostatně otec jí zemřel, když Anně byly 4 roky. Byla vedena k pokoře a hlubokému náboženskému cítění. To vše ji činilo ideální partnerkou pro Karla, který ji tak díky velkému věkovému rozdílu mohl dále formovat a vzdělávat.
Kromě mužského dědice Anna Karlovi přinesla důležité politické spojení se Slezskem a Polskem. A Karel ztratil hlavu, ač byla Anna Svídnická o třiadvacet let mladší. Karel se do své mladinké, o dvacet tři roky mladší nevěsty zamiloval, zatímco jí imponovaly jeho charisma, moudrost a vyzrálost. Dobové kroniky potvrzují Karlovu hlubokou lásku k mladé manželce, dokonce větší, než byla jeho láska k Blance z Valois. Tvořili stabilní a harmonický pár, právě v této době Karel získal císařský titul.
Na dokument o Anně Svídnické se podívejte na tomto videu:
V době, kdy si měla Anna vzít Karlova zemřelého syna Václava, jí bylo 11 let. V roce 1358 porodila Karlovi dceru Alžbětu. Ten v té době neměl mužského potomka, proto upravil legislativně upravil vztahy v rámci lucemburského rodu tak, aby se Eliščino dítě mohlo stát Karlovým nástupcem. Jenže pak Anna porodila Karlovi syna Václava, takže smlouva ztratila smysl. Pětačtyřicetiletý Karel se konečně dočkal mužského potomka a dědice.
Bohužel však milovaná Anna Karlovi zemřela při porodu třetího, bezejmenného dítěte. Bylo jí 23 let. Karel se z její smrti nedokázal dlouho vzpamatovat a pohřbil ji také ve Svatovítském chrámu na Hradčanech. Prý právě ona byla jeho nejmilovanější ženou, jak uvádí i web Stoplusjednicka.cz. Stal se potřetí vdovcem a téměř rok truchlil na Karlštejně. Truchlil celý rok, než se znovu oženil. Jeho čtvrtou ženou byla Alžběta Pomořanská, která dala Karlovi šest dětí a byla korunována císařovnou
Smrt milované Anny donutila Karla znovu přemýšlet o následnictví a zajistit si další manželství. Poslední manželkou Karla IV. byla Eliška Pomořanská, se kterou se oženil v roce 1363 z diplomatických důvodů. Jí bylo 16, jemu 47 let a svatba proběhla v Krakově, velmi honosná a obrovská. Eliška byla nejen moudrá, krásná, ale především neuvěřitelně fyzicky silná žena. Tradice dokonce tvrdí, že dokázala holýma rukama ohýbat meče! Byla popisována jako urostlá žena silné postavy a kypící zdravím, byla rázná, sebevědomá a cílevědomá. V Kronice pražského kostela se píše toto: "Tato paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si někdy v té době v přítomnosti mnoha knížat, pánů a šlechticů dala přinést novou podkovu, ukovanou pro velkého valacha, a tuto podkovu ta paní vlastníma rukama zlomila. Tuto podkovu nemohli jiní okolo stojící nejsilnější muži s vynaložením všech svých sil ani ohnout."
Eliška byla také silnou politickou postavou a stála po boku Karla v těžkých časech. Byla známá svou statečností a oddaností Karlovi i jejich dětem. Historici ji popisují jako Karlovu „železnou ženu“, která dokázala nejen plnit své královské povinnosti, ale také být silnou oporou svému manželovi.
Byla také velmi plodná – jejich šest dětí výrazně posílilo Lucemburskou dynastii. Z šesti dětí byli čtyři synové.
Karel IV. měl čtyři manželky, z nichž každá přinesla do jeho života něco výjimečného. Blanka z Valois byla jeho první láskou a citovou oporou v mladých letech. Anna Falcká a Anna Svídnická zajišťovaly politické aliance a mužské dědice. A Eliška Pomořanská, silná a statečná žena, která s ním strávila poslední léta jeho života, upevnila jeho dynastii. Tyto ženy nebyly jen manželkami velkého panovníka, ale hrály klíčovou roli v utváření české i evropské historie. Žádná z manželek ale nebyla Karlovi tak blízká, jako právě Anna Svídnická.
stoplusjednicka.cz, cs.wikipedia.org, zoom.iprima.cz
