Legendy našeho filmu s talentem od Boha: Filipovský, Vinklář nebo Kopecký nepotřebovali ke svému umění titul z herecké školy

V mnoha případech platí, že většinou si najdeme práci v jiném oboru, než máme napsáno ve výučním listě či na diplomu z vysoké školy. Totéž se stává v herecké branži. Vystudovaná konzervatoř nebo DAMU není zárukou, že se mladý člověk uchytí a naopak. Většina legendárních herců nepotřebovala školu, stačil jejich neskutečný talent a šli z role do role. 

František Filipovský (†86)

Velký herec malých rolí. Na nikoho toto úsloví nesedí více než na legendárního Františka Filipovského. Původně student Filozofické fakulty má na svém kontě mnoho filmů. A i když v nich nehrál hlavní roli, všichni si ho v nich pamatujeme. Například v komedii Marečku, podejte mi pero! má František pidi roličku a přesto si hned vybavíme roztržitého chemikáře, kterého zaskočí ‚‚cizí” žák v podání Tomáše Holého. Nezapomenutelný je také v jedné ze svých posledních rolí Valeriána z Básníků. Mimo hereckého umu byl Filipovský geniálním dabérem. Těžko si představit, že by například Louise de Funèse mluvil někdo jiný. Po zásluze se František dočkal velké pocty - jeho jménem se dnes předává cena pro nejlepšího dabéra. 

Josef Vinklář (†76)

Rodák z vesnicky Podůlší se s rodiči přestěhoval do Prahy a zde vychodil měšťanskou školu. Poté si Josef musel dodělat jednoroční učební kurs. V té době už docházel do Dismanova rozhlasového dětského souboru a to mu otevřelo brány nejen do divadelního světa. Mezi jeho nejznámější role patří Josef Bouše z oblíbeného seriálu Hříšní lidé Města pražského. Ovšem nejvíce jeho charakteru odpovídá postava doktora Cvacha z Nemocnice na kraji města. Podle svých kolegů byl Josef stejný, jako proradný lékař. Stýkal se jen s honoracemi, byl arogantní, a když si trochu přihnul, tak i agresivní. Na své kolegy měl donášet tehdejšímu režimu a ženy střídal jako ponožky, co na tom, že se mu na prstě leskl snubní prstýnek. 

Miloš Kopecký (†73)

V dětství byl geniální herec pořádný rebel, kterého škola absolutně nebavila. Miloš se sice dostal na gymnázium, ale v primě musel studia opustit. Chvíli pracoval v tatínkové kožešnické dílně, ale ani to nebylo to pravé ořechové. Když skončila válka uchytil se jako obsluhovač gramofonu a opony v divadle Větrník. Herectví ho však lákalo, čím dál více a postupně se propracoval na prkna, jež znamenají svět. Milošův talent nezůstal bez povšimnutí lidí z filmové branže a začal natáčet jeden snímek za druhým. Jeho komediální postavy jsou nezapomenutelné, ale samozřejmě dokázal ztvárnit i vážné role.

Petr Nárožný (85)

Oproti svým zkušenějším kolegům se Petr k filmu dostal až ve třiceti šesti letech. Vystudovaný inženýr nejdříve nijak zvlášť netoužil ‚‚poskakovat” před kamerou. Když ho však kamarád a spolužák Pavel Bobek vzal mezi své zpívající ‚‚promované inženýry”, začal jim dělat konferenciéra (uvaděče). Bavil diváky, vtipně reagoval na jejich dotazy a v humorných scénkách se našel. Dostal nabídku do divadla Semafor a odtud už to byl jen krůček k mnoha nezapomenutelným postavám. Skvěle také namluvil například večerníček Mach a Šebestová, jenž jeho hlasem dostává osobitý rozměr. V současné době sice Nárožný vyhlásil odchod do důchodu, ale bez milovaného umění žít nedokáže. V loňském roce si zahrál v pohádce Klíč svatého Petra a stále je činný také na divadelních prknech. 

Naše hvězdné nebe má mnoho herců, jejichž talent nebylo potřeba dále rozvíjet prostřednictvím studia. Prvorepubliková legenda Jindřich Plachta měl být na přání tatínka bankovním úředníkem. ‚‚Spíš by se našlo u krávy nadání ke hře na citeru, než u mne atom pochopení pro podvojné účetnictví," říkával oblíbený čahoun. Mezi ženami rozhodně vede prim Helena Růžičková, jejíž talent odhalila kamarádka Jiřina Bohdalová. Ani geniální představitel především obyčejných a prostých postav Josef Kemr nemusel na studia a jeho úžasný talent ho dostal až do Národního divadla.