Lella Lombardi: Nejúspěšnější žena Formule 1 se zamilovala do aut při cestě do nemocnice se zlomeným nosem, později uspěla na šampionátu

Vůně benzínu v krvi

Maria Grazia „Lella“ Lombardi se narodila 26. března 1941 v malém městečku Frugarolo v italském Piemontu. Její dětství bylo poměrně obyčejné, vyrůstala v rodině, kde otec provozoval vlastní řeznictví. Zatímco její vrstevnice se věnovaly tradičním dívčím aktivitám, Lella už v raném věku cítila neodolatelnou přitažlivost k autům a motocyklům. Její rodina však o jakýkoliv druh motorismu neměla žádný zájem, dokonce nevlastnila ani auto a veškerou dopravu jejím členům zajišťovala kola.

Lelle k lásce k autům víceméně dopomohla nehoda. V mládí se totiž závodně věnovala házené a při jednom zápasu byla zraněna protihráčkou, která jí při akci zlomila nos. Po zápase Lella čekala na autobusové zastávce a snažila se zadržet krev kapesníkem, když její protihráčka projížděla kolem a zřejmě kvůli černému svědomí jí nabídla odvoz do nemocnice. Při rychlé jízdě ulicemi Lella zatoužila sedět za volantem a velet svému autu.

Krok za krokem

Začala proto šetřit na autoškolu a udělala si řidičský průkaz. Ráda si půjčovala auto svého přítele a jen tak se bezcílně projížděla krajinou jen kvůli skvělému pocitu z jízdy. Postupem času její známý začal zkoušet štěstí v rally a ona dostala šanci být u toho. Měla na starosti údržbu vozu, výměnu pneumatik, ale i například měření mezičasů, později se dostala i přímo do auta jako navigátor. A odtud už to bylo kousíček přímo k volantu. Její první rally provázely pobavené, šokované i posměvačné pohledy všech přítomných mužů, kterým zrak vytřela ve chvíli, kdy v závodě zvítězila.

Lella brzy dostala nabídku závodit za alfa Romeo a později ua BMW, nejvíc ji ale lákaly formule. Musela se však neustále vyrovnávat s předsudky vůči ženám v motorsportu. Naštěstí byla odhodlaná a tvrdohlavá. A právě tyto vlastnosti jí pomohly postavit se výzvám a pokračovat v kariéře.

Být ženou ve Formuli 1

Začátkem 70. let si Lella vydobyla renomé jako talentovaná jezdkyně v závodech Formule 3 a Formule 5000. A právě tyto úspěchy ji v roce 1974 přivedly k její první šanci usednout za volant Formule 1. V té době se jednalo o neobyčejný počin – Lella Lombardi byla teprve druhou ženou v historii, která se zúčastnila závodů Formule 1, a první, která získala body do světového šampionátu.

Do historie se zapsala v roce 1975, kdy se zúčastnila dvanácti velkých cen a na závodě v Montjuïcu v Barceloně získala půl bodu za šesté místo. To bylo a dodnes je pro ženu v motorsportu nevídané. Ačkoliv to byl pro ni vrchol kariéry, nikdy se nestala hvězdou Formule 1 v pravém slova smyslu. I tak ale ve světě motosportu prolomila ledy.

Nebyla to lehká cesta. Svět Formule 1 byl (a z velké části stále je) převážně mužskou záležitostí. Být ženou na této scéně znamenalo čelit nedůvěře, posměškům a často i přímému ponižování. Ale Lella se nenechala zastrašit. Nejenže ukázala, že ženy mohou být stejně schopné jako muži, ale dělala to s grácií a nadhledem. Její osobnost byla stejně tak tvrdá a nekompromisní jako její jezdecký styl – přesně věděla, co chce, a šla za tím.

Poslední roky života

Předsudky nebyly jedinou překážkou, kterou musela překonávat. Motorsport byl (a je) fyzicky náročný a nebezpečný. Lella si během své kariéry prošla několika úrazy a haváriemi, které by mnohé odradily. Ale ona se vždy znovu postavila na nohy a pokračovala.

I když byla Lella po celou svou kariéru známá svou nezlomností a energií, zdraví ji bohužel nakonec zradilo. V roce 1992 jí byla diagnostikována rakovina, se kterou statečně bojovala. Ale ani tento závod se jí nepodařilo vyhrát. Lella Lombardi zemřela 3. března 1992, pouhý měsíc před svými jednapadesátými narozeninami.

Zajímají vás osudy úspěšných žen? Přečtěte si o životním příběhu návrhářky Coco Chanel.