Milenka Ludvíka XIV.: Madame de Montespan trávila sokyně jedem, krále opíjela nápojem lásky od čarodějnice

Cestu mezi královské dvořany měla Françoise de Rochechouart poměrně jednoduchou, neboť se narodila jako dcera vévody de Mortemart a jeho manželky Diany de Grandseigne. Dětství prožila v klášteře v Saintes, kde také studovala, takže byla vzdělaná a měla všeobecný přehled dostatečný k tomu, aby u dvora uspěla. Pomohla jí v tom dokonce sama matka Ludvíka XIV.

Nejdřív vdavky, potom král

Než se Françoise, která si později nechala říkat také Athénaïs, v roce 1667 stala oficiální milenkou Ludvíka XIV., podařilo se jí prosadit se u dvora právě díky přízni Anny Rakouské, která ji přijala jako dvorní dámu pro Henriettu Annu, vévodkyni orleánskou a také švagrovou Ludvíka XIV. Sám „Král Slunce“, jak se s oblibou Ludvík nechal nazývat, o mladou dvorní dámu nejdřív nejevil zájem. Françoise se tedy mezitím provdala za za Louise Henriho de Pardaillan, markýze z Montespanu, s nímž měla dvě děti.

Brzy ale začala pozornost krále získávat. A nebylo divu, údajně byla velmi krásná, měla dokonalou postavu a navíc byla chytrá a vtipná a dokázala okouzlit společnost. Ludvík XIV. Tedy jejímu šarmu musel dříve či později podlehnout, což se také stalo, a to i přes protesty jejího právoplatného manžela. S tím se sexuchtivý král vypořádal velmi rychle, nejprve ho dal věznit a poté ho vyhnal z královského dvora a poslal ho na jeho statky.

Výsadní postavení Madame de Montespan

Françoise neboli madame de Montespan tak začaly zlaté časy. Král ji chtěl mít co nejvíc nablízku, a tak mohla obývat honosné komnaty v těsné blízkosti těch jeho. Madame de Montespan si své výsadní role nejoblíbenější milenky krále užívala plnými doušky a svojí marnotratností byla vyhlášená. Své komnaty si nechala vyzdobit drahými látkami, předměty a obrazy, přijímala od krále drahé dary a také hostila opulentní večírky pro ty nejbohatší hosty.

Čím déle měla toto výsadní postavení, tím víc se snažila mít vliv na různá spektra života u dvora a nebála se ani toho mluvit králi do politiky. Do toho často bývala náladová, hysterická a nevyzpytatelná, což zpočátku králi imponovalo a vzrušovalo ho to, časem mu to ale začalo lézt na nervy. Sice s ní zplodil sedm dětí, z nichž šest povýšil do šlechtického stavu, na svoji milenku už ale moc náladu neměl.

Čarodějnické praktiky

Madame de Montespan si moc dobře uvědomovala riziko nejrůznějších konkurentek, kterým král věnoval pozornost, a možná i to, že jeho zájem o její osobu pomalu slábne. Neponechávala proto nic náhodě a na pomoc si dokonce pozvala pařížskou čarodějnici La Voisin. Ta míchala pro krále nápoje lásky, po kterých měl po své milence toužit stejně jako na začátku, a údajně poskytla i jed, jenž měla Madame de Montespan tajně dávat do nápojů svým konkurentkám, aby se jich zbavila.

A právě to zlomilo marnotratné milence vaz, tedy obrazně řečeno. La Voisin byla usvědčena v takzvané travičské aféře a chvíli to vypadalo, že Madame de Montespan se sveze s ní. La Voisin byla nakonec upálena na hranici, zatímco Madame de Montespan vyvázla bez trestu. Celá aféra ale byla pro Ludvíka XIV. důvodem, aby vztah s nechtěnou milenkou ukončil.

Madame de Montespan tak sice přišla o některá svá privilegia, královský dvůr ale nehodlala opustit jen tak a ještě dlouhé roky využívala jeho pohostinství, pořádala okázalé party a užívala si všeho, co dvůr nabízel. Stinnou stránkou jejího blahobytu byl fakt, že musela přihlížet tokání krále s jeho novou milenkou, která jí byla velmi dobře známá. Šlo totiž o vychovatelku jejích sedmi dětí Madame de Maintenon, která si krom přízně potomků získala brzy i lásku krále. Madame de Montespan nakonec královský dvůr ve Versailles přece jen opustila a odešla do kláštera, kde žila zbožným životem až do své smrti v sedmašedesáti letech.