Kdo by neznal horor Ptáci či Psycho, slavná díla Alfreda Hitchcocka (†80), jenž si uměl pohrát s děsivou a napínavou zápletkou. Trochu podivínský režisér měl ve svém životě jedinou ženu, která mu stála vždy věrně po boku a měla velký podíl na jeho velkém úspěchu. Ovšem intimnostem s manželkou se Alfred vyhýbal a své choutky si vynahrazoval harašením na blondýnkách, jež velmi rád obsazoval do svých filmů.
Poměrně neveselé dětství se také nejspíš odrazilo v Hitchcockově tvorbě. Kamarádů měl malý chlapec málo, protože jakožto obtloustlý prcek nedokázal držet krok s dalšími kluky z ulice a už vůbec se nezapojoval do sportovních her. Jeho maminka si na milovaném synovi vytvořila až nezdravou závislost a s otcem si mladík nerozuměl. Nejraději sedával osamocen a bedlivě pozoroval ruch ve svém okolí. Ač je to překvapivé, Hitchcock byl velmi uzavřený. Svého vnitřního démona pak vypouštěl prostřednictvím svých děsivých thrillerů.
K filmové branži se dostal prostřednictvím inzerátů, když ještě pracoval v reklamní agentuře. Šikovný mladík byl přijat do oddělení mezititulků v němých filmech. Houževnatostí a neskutečnou pílí se rychle vypracoval mezi nejlepší zaměstnance. Když však přišel se scénářem k filmu, studio ho okamžitě vyslalo do Německa, protože v Alfredovi vidělo konkurenci. U našich sousedů dostal Hitchcock šanci a nakonec prorazil s filmem Příšerný host. Už tehdy jsou na snímku znatelné stopy jeho pozdějšího rukopisu a samozřejmě v něm nechybí blondýnka. Pro plavovlasé ženy měl režisér velkou slabost. Jak už to ale bývá, manželka záplavou světlých vlasů neoplývala.
Svou životní partnerku potkal Hitchcock v londýnské pobočce produkční společnosti, se kterou spolupracoval. Alma Reville (†82) byla velmi talentovaná a zvládala ‚‚sedět na více židlích”. Vynikala jako asistentka režie, spisovatelka, koproducentka či střihač. Tohle vše pak dělala pro svého manžela, který se s ní na počátku kariéry radil. ‚‚Bylo to v pořádku?” ptal se Hitchcock po každém natočeném obraze. Postupně však začínal získávat jistotu a Almu odsouval na druhou kolej. Stejně tak tomu bylo i v soukromém životě. Manželka pro něho byla už jen parťák, nikoliv objekt jeho touhy. K intimnostem podivínský Hitchcock svolil pouze za účelem otěhotnění. Zadařilo se, narodila se dcera Patricia a manželé vedli zcela platonický vztah.
O to více se Alfred zaměřil na své blondýnky. Krásnými dámami byl skoro až posedlý a dnes by ho takové chování stálo veřejnou ostudu a vyhazov z hollywoodských ateliérů. Jedna z jeho oveček Tippi Hedren ho totiž obvinila ze sexuálního obtěžování a citového mučení. Režisér byl tu dobu už dlouho po smrti, takže se nemohl bránit, ale jeho netradiční praktiky během natáčení jsou známé. V hnutí Me Too by měl Alfred rozhodně své místo na Neměl problém spoutat k sobě herce a pak dělat, že ztratil klíč. Po mnoha hodinách ho záhadně našel ve své kapse a hercům řekl, že si společně museli projít takovým utrpením, aby se pak na plátně projevila jejich vzájemná chemie. Podobně si pohrál se členem svého štábu, když se s nebožákem vsadil, že nedokáže zvládnout noc v poutech. Spoutaný muž by to možná zvládl, pokud by mu Alfred tajně nepodal projímadlo. Zkrátka se svérázným režisérem byla radost pracovat…
Ve svých filmech měl zářivá jména tehdejší doby, ale díval se na ně s jistou dávkou pohrdání. „Nejlepší herec na plátně je muž, který neumí nic extrémně dobře,“ prohlásil Hitchcock jednou na jejich adresu. Přesto neměl nouzi o obsazení svých postav ve snímcích, které dnes patří mezi klasiky. „Úzkost, strach, paranoia, vina a stud jsou emocionálními motory jeho filmů,“ popsal Edward White, autor jedné z biografií o známém režisérovi pocity, jenž divák cítí z Alfrédových děl. Za svůj život se nikdy nedočkal Oscara za režii, a když si nakonec sošku odnesl za celoživotní dílo, jednalo se o nejkratší proslov v historii slavnostního večera: ‚‚Děkuji... opravdu moc."
Washingtonpost.com, History.com, Autorský článek
