Aby si zachránil kůži, dobrovolně se stal dozorcem v koncentračním táboře, kde vědomě přiváděl lidi na smrt. John Demjanjuk byl sice pravděpodobně neprávem odsouzen k smrti, nakonec se ale přece jen prokázalo, že i on má na rukou krev desetitisíců nevinných lidí. Svoji vinu do konce života popíral, jeho kauza ale rozpoutala další stíhání nacistických zločinců.
Ivan Demjanjuk, který si později své křestní jméno změnil na John, se narodil v roce 1920 v obci Dubovy Macharynci nedaleko ukrajinské Vinnice, kde také vyrůstal. O jeho dospívání není nic známo, v dospělosti ale pracoval jako řidič traktoru. Když přišla druhá světová válka, sloužil v Rudé armádě a v roce 1942 padl na Krymu do zajetí. Věděl, že v zajateckém táboře ho s největší pravděpodobností čeká smrt, proto se jako dobrovolník přihlásil k práci strážného v koncentračním táboře a prošel výcvikem v polských Trawnikách.
Jako strážce pak Demjanjuk působil hned v několika koncentračních táborech jako Sobibor, Majdanek nebo Flossenbürg. Součástí jeho práce bylo mimo jiné dovést zajaté Židy do plynových komor, kde je čekala smrt, čímž se podílel na masovém vraždění.
Jakmile válka skončila, tušil Demjanjuk, že by jeho osud v Evropě nemusel být růžový, kdyby ho někdo z bývalých vězňů nebo zaměstnanců koncentračních táborů poznal. Vzal proto celou svoji rodinu a emigroval do Ameriky, kde žil s manželkou a třemi dětmi v Clevelandu a pracoval v továrně na automobily. Svým okolím byl považován za příkladného otce i pracovníka. V 70. letech ho ale nakonec poznal bývalý vězeň z Treblinky a označil ho za krutého dozorce přezdívaného Ivan Hrozný. V roce 1981 byl Demjanjuk zbaven amerického občanství, aby mohl stanout před soudem v Izraeli, kde byl odsouzen k trestu smrti. Soud ale nakonec po pěti letech tento rozsudek zrušil, neboť se nepodařilo prokázat, že "Ivan Hrozný" byl skutečně Demjanjuk. Z jeho účasti na zločinech druhé světové války ho však usvědčil průkaz z výcviku.
Podruhé vydaly Spojené státy americké Demjanjuka v roce 2009 do Německa. Tentokrát byl obviněn ze spolupráce na holocaustu a z napomáhání smrti 29 tisíc Židů, kteří zahynuli v plynových komorách v koncentračním táboře Sobibor. Demjanjuk se vydání bránil tím, že se odvolával na špatný zdravotní stav, který byl po přezkoumání vyhodnocen jako dostatečně dobrý k tomu, aby válečný zločinec mohl stanout před soudem.
Demjanjuk se ke svým krutým činům nikdy nepřiznal a ani jeho rodina nevěřila v jeho vinu. Syn dokonce zrůdnosti svého otce popřel veřejně do médií. "Můj otec usnul a odešel k Pánu. Od dětství byl obětí sovětské a německé brutality," řekl podle webu iDnes.cz agentuře AP jeho syn, který žije v Ohiu. "Miloval život, svojí rodinu a humanitu. Historie ukáže, že Německo z něj udělalo obětního beránka, aby zločiny nacistů hodilo na ukrajinské válečné zajatce," dodal. Kvůli zdravotním problémům nakonec Demjanjuk na rozhodnutí soudu čekal na svobodě v domově seniorů na jihu Německa. Tam také v roce 2012 před nástupem do vězení ve věku jednadevadesáti let zemřel. Jeho případ rozpoutal další vyšetřování nacistických zločinů, neboť poukázal na to, že za mříže je možné poslat i člověka, kterému už nelze prokázat přímou účast na vyvražďování.
www.rozhlas.cz, www.idnes.cz, www.iprima.cz, www.denik.cz
