Učitel a varhaník Jakub Jan Ryba: Složil nejznámější Českou mši vánoční. Musel se vzdát svých snů a později spáchal sebevraždu

Jakub Jan Ryba se narodil v Přešticích 26. října 1765 a již od dětství projevoval výrazný hudební talent. Jeho otec byl učitel a později i varhaník, takže malého chlapce vedl k hudbě odjakživa. Jakub ale část svého dětství, na které vzpomínal s láskou, vyrůstal u svých prarodičů, kde měl také velkou podporu, co se týkalo vzdělání. Jeho dědeček totiž studoval filozofii v Praze, a tak se zasadil o to, aby jeho vnuk, který projevoval velké nadání pro studium, měl dostatek znalostí.

Rozvíjení hudebního talentu

Jelikož Jakubův otec nebyl příliš průbojný a stále zůstával jen podučitelem, rodina bojovala s chudobou a časem se musela odstěhovat do Nepomuku. Malý Jakub odloučením od svých prarodičů zpočátku velmi trpěl, na druhou stranu právě v Nepomuku začal rozvíjet svůj hudební talent. Už v osmi letech uměl hrát na klavír, učil se na housle, zpíval, zajímal se o teorii hudby a jeho otec ho postupem času vedl i ke hře na varhany.

Učitel a varhaník Jakub Jan Ryba

V patnácti letech se mu poštěstilo odejít do Prahy na gymnázium, a to především díky podpoře jeho strýce, který ho finančně podporoval. Jakub byl uchvácen kouzlem Prahy a především hudbou znějící v kostelech a koncertních síních, příliš si toho ale neužil. Vyslyšel totiž přání svého otce, který chtěl mít ze syna venkovského učitele, a vrátil se do Nepomuku, i přesto, že snil o studiu hudby v Bavorsku. Fakt, že se musel vzdát svých životních snů, nakonec mladého chlapce zlomil natolik, že těžce onemocněl horečkou, nakonec se ale vyléčil.

Neuspokojivé poměry

Po nějaké době pak přijal místo učitele v Rožmitále pod Třemešínem, kde se rozhodl založit i rodinu. Jeho manželství bylo šťastné a s manželkou dokonce zplodili třináct dětí, z nichž pouze sedm se dožilo dospělosti. Pracovní život Jakuba Jana Ryby ale bohužel šťastný nebyl. Mladý kantor byl příznivcem obrozenectví a své poznatky se snažil zakomponovat do učiva. Bylo pro něj důležité předat co nejvíce znalostí svým svěřencům, na kterých mu opravdu záleželo, neustále se ale setkával s nepřízní jejich rodičů. Na obtíž byla také jeho upřímnost, se kterou se vyjadřoval k různým situacím.

Přesto byl neustále činorodý, krom učení se stále věnoval hudbě, hře na varhany i komponování, sestavoval český slovník a psal literární práce pro české Vídeňské noviny. Bohužel v roce 1811 zaznamenala monarchie státní bankrot vlivem napoleonských válek, a rodina kantora Ryby se potýkala s velkou chudobou, kdy nadějný skladatel nebyl téměř schopen svoji ženu a potomky zabezpečit. Pomoc od kohokoliv z okolí vzhledem ke vztahům s rodiči školních dětí ani nemohl čekat.

Procházka s tragickým koncem

Hudba i nadále poskytovala stárnoucímu Rybovi alespoň malý únik z neveselých vyhlídek, když mu ale byla odepřena i oprava rozbitých varhan v kostele, zdálo se, že je to pro něj poslední kapka. 8. dubna 1815 se proto Ryba vydal na procházku na vrch Šterbina, svírajíc v kapse ostrou břitvu. Jak píše web iDnes.cz, už předchozí večer se podle deníku jeho syna Josefa Arnošta choval podivně, byl nemluvný, ponocoval a spálil spoustu svých písemností. Onoho osudného rána tak měla jeho procházka pravděpodobně jasný cíl. Když se nevrátil domů, začalo se po Rybovi pátrat. Jeho tělo bylo nalezeno až o tři dny později v křoví. Jakub Jan Ryba zemřel na následky podřezání tepen na krku a na rukou.

Proč se nakonec Jakub Jan Ryba pro sebevraždu rozhodl, není zcela jasné. Historikové se přiklánějí k několika možnostem včetně závažné nemoci, nedostatku sil bojovat dál i nejisté budoucnosti, pravděpodobná zřejmě byla především psychická porucha. Tělo slavného skladatele a varhaníka bylo nalezeno v křoví a u něj ležel svazek děl od Senecy, kde bylo na poslední stránce dopsáno: „Odchází do lepšího světa, protože tento byl pro něj nesnesitelný“.

Těšíte se na Vánoce? Vyzkoušejte si, jak dobře znáte nesmrtelné vánoční hity.