Když Karel VIII. vyrazil do Itálie, netušil, že kromě vojenské výpravy zahájí i šíření jedné z nejničivějších nemocí v dějinách. V roce 1494 podnikl výpravu do Itálie, aby zde jako dědic Anjouovců uplatnil svůj nárok na neapolský trůn.
Rudolf II. se ke stáru stále více uzavíral do sebe. Jeho stav se po roce 1597 rapidně zhoršil; k depresím se přidaly příznaky syfilidy, kterou se nakazil při svých častých erotických dobrodružstvích. Rudolf postupně ztrácel důvěru i ve své rádce a stále více se obával o svou následovnickou linii, protože neměl žádného legitimního potomka. V důsledku toho nakonec vyhnal své nejbližší rádce a dokonce se pokusil o sebevraždu. Jeho mysl byla nemocí zcela zdeformována.
Albrecht z Valdštejna trpěl tzv. „uherskou nemocí", která se v posledních letech jeho života rozvinula v jednu z forem syfilis - taboparalysis. Zcela ztratil obranyschopnost organismu, jíž tehdy používaná nespecifická léčba rtutí ještě více ublížila. Postupně se rtutí otrávil. Jeho fyzické zhroucení pak mělo za následek i zhroucení psychické...
Adam II. z Hradce byl synem Jáchyma z Hradce a Anny z Rožmberka. Již jako malého chlapce ho otec poslal do Vídně, kde se stal společníkem princů Rudolfa (později Rudolf II.) a Arnošta. Během válečného tažení proti Turkům se nakazil syfilidou. Následně prince doprovázel na jejich cestách po Evropě. Od roku 1585, kdy nemoc pokročila a způsobilá ochrnutí nohou, musel být nošen.
Syfilida dokázala znetvořit mozek i obličej. Za fotografii busta pacienta s terciární (gumatózní) syfilidou.
Rembrandta van Rijn, malíř a teoretik umění, trpěl kongenitální syfilidou, která vážně zdeformovala jeho obličej a nakonec způsobila jeho oslepnutí.
Bakterie Treponema pallidum způsobující syfilis
Typický projev sekundární syfilidy s vyrážkou na dlaních rukou
