Kdo by neznal dnes už legendární snímek Requiem pro panenku. Ten se inspiroval děsivým příběhem z ústavu sociální péče v Měděnci. Sem byla nesprávně umístěna Eva Kováčová, jež svou situaci nejen se zvrhlými vychovatelkami vyřešila po svém. Založila požár, během něhož zemřelo dvacet šest dívek. Její život se pak obrátil vzhůru nohama a konečně si uvědomila, že žije ve špatném těle.
Pokud jste úspěšný film viděli, rozhodně ve vás musel zanechat spoustu emocí. V hlavní roli excelovala tehdy mladičká Aňa Geislerová. Z jejího hereckého výkonu, až mrazí. Režisér Filip Renč se příběhem žhářství pouze inspiroval, nejedná se doslova o popsaný osud Evy Kováčové, jež byla ve skutečnosti Romka. To, že byla v ústavu pro mentálně postižené dívky neprávem, je však pravda a od toho se dál odvíjel celý její nešťastný život.
Dívka, která se nechvalně zapsala do historie žhářství, se narodila do početné rodiny v Chomutově. Jako malá holka si prošla peklem. Maminka ji za trest zavírala do sklepa a otec se ji pokusil znásilnit. Takové věci dost zamávají s psychikou dospívající slečny. Z domova nakonec utekla a její důvěra v sociální pracovnici znamenala začátek konce. Ta ji ve dvanácti letech umístila do špatného ústavu. Eva totiž rozhodně nebyla mentálně postižená, jen nezvladatelná. Vychovatelky si s ní nevěděly rady a metody, které využívaly ne její zklidnění, by se daly nazvat jako brutální.
Samotné vychovatelky byly také dost narušené a své zvrácené choutky si vybíjely na svých svěřenkyních. Eva byla například tři hodiny připoutána k rozžhavenému topení, nebo dostávala nálož horké a studené vody. „Zavřely mě do sklepa mezi brambory a když jsem chtěla jít na záchod, tak řekly, ať se vy*eru na ty brambory,” uvedla Eva po letech pro magazín MF Dnes s tím, že s jednou z žen, která se o dívky starala, měla lesbický vztah. Vše začalo rok po nástupu do šíleného ústavu a Eva věřila, že si ji pak vychovatelka nastěhuje k sobě domů, jak jí slibovala.
Samozřejmě vše byly jen lži ze strany vypočítavé ženy, aby jí byla Kováčová po vůli. Doma měla manžela a slepě zamilovaná dívka pro ni byla příjemným povyražením. Když se tohle Eva dozvěděla, narostla v jejím těle další zloba, která nakonec bouchla osudné noci z 1. na 2. listopadu 1984. Na spaní dostávala velmi silné injekce na uklidnění. A ještě, než začala látka v jejím těle působit, škrtla sirkou ve skříni s novinami. Oheň se začal rychle šířit budovou a nastala naprostá panika. Ve výsledku nakonec v ústavu uhořelo dvacet šest dívek, jež nestihly z rozžhaveného pekla uniknout.
Po pár dnech se Kováčová k celé tragédii přiznala a okamžitě putovala za mříže. Z vězení ji pak dostala amnestie prezidenta Václava Havla a ujal se jí jezuitský páter František Lízna. Ten již dospělé ženě také pomohl s postupnou transformací ve zcela někoho jiného – v muže. Z Evy se tak stal René, jenž si vzal příjmení po svém dobrodinci Líznovi. Dokonce našel lásku v podobě páterovy švagrové Aleny. Bohužel štěstí netrvalo dlouho. Když Reného milenka odjela do Kanady, podpálil jejich společný byt. Následovalo umístění nikoliv do vězení, ale do léčebny. „Těžko najdu někoho, kdo by chtěl takovýho kluka, jako jsem já – předělanýho. Chtěl bych jedině heterosexuální ženu, která by byla něčím mezi družkou a matkou. Slušnější, chytřejší než jsem já. A musela by mít v sobě méně utrpení," uvedl René upřímně, ale i přes pesimismus v hledání té pravé to vypadalo, že začíná svítat na lepší časy.
Naplno se začala projevovat Reného inteligence, začal o sebe dbát, povídat si s lékaři a nic nenasvědčovalo tomu, co se stane za pár dní. V červenci 2014 odešel muž z léčebny na pravidelnou vycházku. Z té se však už nikdy nevrátil. Svůj život, který se s ním nemazlil, ukončil skokem pod vlak.
Blesk.cz, Idnes.cz, Autorský článek
