Život za války si dnes umíme asi jen těžko představit. Samozřejmě z dějepisu, dokumentů a dalších zdrojů víme, jak to asi vypadalo. Podmínky pro život byly tehdy bídné ve všech směrech. Lidské potřeby ale byly stejné, jako dnes. Bylo tedy běžné, že vojáci na frontách stáli v řadě i na intimní styk.
Během první světové války skupiny stovek mladých mužů tvořily fronty před nevěstinci. Člověk by si řekl, že lidé za války přeci myslí na jiné věci než na sex. Lidské potřeby se ale nemění. Někteří z těchto muží si byli vědomi toho, že v nadcházejících týdnech pravděpodobně zemřou na frontě, a tak si chtěli užít posledních pár chvil rozkoše. Tento trend ale s sebou samozřejmě nesl i negativní dopad – ve velkém se rozšířily pohlavní nemoci.
Překvapivě se kromě mnoha mladých mužů, kteří nebyli ani plnoletí, našlo mnoho manželů, kteří šli do těchto nevěstinců s myšlenkou, že budou naposledy se ženou a také si tak prý vynahrazovali to, že nebyli se svými manželkami. „Buďte neustále na pozoru před jakýmikoli excesy. Během nového zážitku vás budou lákat ženy nebo víno. Musíte odolat,“ řekl britský ministr zahraničí lord Kitchener vojákům, kteří měli být během první světové války posláni do zákopů Francie.
Herbert Kitchener byl polní maršál v britské královské armádě, který znal své vojáky lépe než kdokoli jiný. Kitchenerova varování vojáci vypustili z paměti krátce poté, co dorazili do zákopů. Jedním z vojáků byl Frank Richards, který byl krátce po vypuknutí války povolán do armády. Jedním z pokušení pro všechny vojáky na francouzské frontě byly legální nevěstince, známé také jako „maison toleree“. Jedna ze zpráv válečných zákopů ukazuje, že 171 000 mužů mělo během války požitek ze sexuálních služeb v jednom z těchto nevěstinců.
Po příjezdu do Francie Frank Richards se rozhodl navštívit proslulý nevěstinec. Když k němu došel, zjistil, že před nevěstincem byla skupina 300 mužů. Všichni čekali až na ně přijde řada, aby si mohli užít. Většina z nich byli ještě mladí chlapci.
Za 24 hodin měli chlapci bojovat v bitvě u Loosu. U vchodu do každého nevěstince byly extrémně dlouhé fronty. Vojín Amatt popsal scény uvnitř nevěstince. „Uvnitř bylo asi 12 dívek, téměř nahých, ale s botami na vysokém podpatku. Seděli na kolenou vojáků. Kdyby se nějakému muži líbila nějaká dívka, koupil by jí drink a ona by ho pak vzala do pokoje v patře.“ Někteří vojáci v tomto prostředí strávili poslední chvíle svého života. Nezáleželo na věku ani na tom, zda byli muži svobodní či ženatí. Mladí muži měli peníze na utrácení v nevěstincích, ti ženatí se nejčastěji uchýlili ke službám prostitutek s tím, že si chtějí vynahradit čas, který netráví se svými ženami.
Kvůli tomu, jakou popularitu nevěstince získaly, se samozřejmě v tomto období rozšířily pohlavní nemoci. Během války kvůli tomu bylo ve Francii hospitalizováno více než 150 000 mužů. A protože chtěli lidé pohlavním nemocem předejít, začaly se vyrábět lahve s dezinfekčními vodami. Ty byly zavedeny v listopadu 1918 a před jejich zavedením se situace řešila tak, že zkušené ženy zkoumaly mužské penisy u vchodu. Jen málo mužů se zajímalo o preventivní kontroly či metody, jak nemocem předejít. Někteří muži dokonce navštěvovali nevěstince schválně proto, aby dostali syfilis nebo kapavku. Nemoci by je totiž na dlouhou dobu zdržely od bojiště. V určitých obdobích dokonce dostávaly nemocné prostitutky více peněz než zdravé.
Historyofyesterday.com, Wikipedia.org, Britannica.com
