Milostný život sester Blažkových
Ačkoli si byly sestry podobné jako vejce vejci, povahy měly úplně rozdílné. Zatímco Josefína byla spíše negativní a uzavřená, Růžena byla veselá a komunikativní a toužila po mužské pozornosti a náruči. Ostatně milostný život obou sester nedal veřejnosti spát a propíral se i v novinách. Zájem zesílil zejména v dubnu 1910, kdy se dvojčatům narodil zdravý syn František.
Nešlo ale jen o totožnost otce. Tehdejší společnost se stavěla odmítavě k nemanželským dětem. Navíc bylo nad slunce jasné, že už při samotném aktu početí byli přítomni tři lidé, což tehdejší mravy prostě nedovolovaly. V pojetí tehdejší společnosti se měl intimní styk odehrávat pouze mezi mužem a ženou v soukromí. Jenže intimitu v tomto případě vždy jedna ze sester narušovala. Dvojčatům byla vytýkán dokonce už prostý fakt, že pociťovaly sexuální touhu a to, že porodily dítě, bylo označováno za zrůdnost.
Za matku byla označena Růžena, ale o dítě se staraly obě sestry. Dokonce ho obě i kojily. Josefína si ale stěžovala, jak k tomu přijde, že ona je panna a musela snášet porodní bolesti. Navíc se jí nelíbilo ani to, že se jí tvořilo mateřské mléko.
Malého Františka pak braly na svých cestách s sebou. Jejich kariéru přerušila 1. světová válka, během které ale nezahálely a otevřely si v jihočeském Sepekově hospodu, kterou pak pronajímaly, protože po válce opět zamířily do Spojených států.
Siamská dvojčata zastihla smrt v Americe
Na jaře 1922 pobývaly sestry ve svém domově v Chicagu, kde ale Růžena onemocněla zápalem plic, na který 30.března 1922 zemřela. Lékaři sice Josefíně nabízeli, že ji od sestry oddělí, ale odmítla s tím, že když spolu byly celý život, společně také zemřou. Skonala asi hodinu po Růženě. Siamským dvojčatům bylo 44 let. Ačkoli o jejich ostatky projevily zájem lékaři, jejich otec to nedovolil. Byly zpopelněny a jsou uloženy ve stříbrné urně v rodinném hrobě v Sepekově.