Mít dítě ve středověku nebylo jen otázkou lásky nebo rodinného štěstí, byla to strategická záležitost, obzvlášť pokud šlo o syna. Dědic, ochránce rodu, nositel jména. Co kdyby se ale místo očekávaného chlapce narodila holčička? Ve hře proto byly nejen modlitby a pověry, ale i babské rady, podivné rituály a dokonce postelová gymnastika. To ve mělo pomoci kýženému miminku mužského pohlaví.
Ve středověku měl mužský potomek naprosto zásadní funkci. Byl zárukou pokračování rodu, dědicem majetku, titulu, jména. Pro šlechtu i prostý lid byl syn garancí, že majetek a postavení nepřijdou vniveč. Zatímco dcera odcházela „k cizímu“, syn zůstával a v dospělosti se staral o rodiče, pole i rodinné záležitosti. Ženy, které nedokázaly porodit syna, čelily výčitkám, opovržení, a někdy i rozvodu či odloučení, i když dnes je z vědeckého pohledu zřejmé, že pohlaví dítěte určuje mužský chromozom. Ve středověku však biologii nikdo nerozuměl. A tak se vina svalovala na matku a hledaly se alternativní způsoby, jak „udělat kluka“.
Jedním z populárních přístupů byla astrologie. Věřilo se, že k početí syna nejlépe dochází, když je Měsíc v „mužných“ znameních, jako je Lev, Beran nebo Střelec. Žena měla počít při dorůstajícím Měsíci, symbolu růstu a síly. Naopak početí při ubývajícím Měsíci prý přinášelo dcery. Důležitý byl také svit Měsíce. Pokud Luna nezářila, hrozilo početí dívky, naopak za měsíčního svitu prý docházelo ke stvoření chlapců.
Ač se to zdá jako oxymoron, do plození měly co mluvit i jeptišky. Nebo alespoň jedna. Šlo o Sybilu Rýnskou, v řádu benediktýnů byla vedena jako Hildegarda z Bingenu. I když žila v celibátu, podle tehdejšího mínění toho o správném početí věděla dost. Například to, že záleží na síle spermatu, aby mohl vzniknout chlapec. A toho podle ní šlo dosáhnout tak, že byl muž dobrým plavcem a také otužilcem schopným dobře snášet mráz a zimu.
Další oblíbenou teorií byla výživa. Silná, „mužná“ potrava měla vést k narození syna. Doporučovala se masitá strava, víno, koření jako pepř, skořice nebo muškát. Naopak potraviny jako ryby, zelenina a mléko byly považovány za „ženské“ a měly se před početím omezit. Některé rady byly až bizarní, třeba pojídání jeleních varlat jako posilovače mužnosti nebo popíjení vína s popelem z tygří kosti.
Víra v magii a čáry hrála také významnou roli. Ženy nosily amulety z bronzu nebo olova, které měly přitáhnout mužskou energii. Někdy se nosily i části zvířecích těl, např. varlata kohouta nebo zuby vlka. V některých krajích se věřilo, že žena má po souloži přespat s hlavou položenou na meči – symbolu mužnosti. Jiný rituál radil párům souložit pod hvězdou Marsu (planetou války a mužství), a to v přesně stanovené poloze, kdy žena měla být dole, muž nahoře, aby mužská energie mohla dominovat.
A teď to nejpikantnější. Některé středověké lékařské knihy přinášely opravdu neuvěřitelné recepty. Muž například musel chytit samici zajíce, vypreparovat z ní dělohu a vaječníky, ty pak usušit a rozemlít na prach. Od ženy se požadovalo ulovit zajíce, pracovat jeho pohlavní žlázy a také je usušit a rozemlít. Poté si milenci navzájem připravili „nápoj lásky“. Muž ženě nasypal prach ze zaječí samičky do vína, zatímco žena jemu do poháru přisypala její kouzelný prach. A poté se šlo na věc.
A samozřejmě – věřit. Protože bez víry ani ta nejlepší magická receptura nefungovala.
www.stoplusjednicka.cz, www.dotyk.cz, www.idnes.cz
