Pojmenování po hlavním městě Švédska získal syndrom po dramatické bankovní loupeži, která se odehrála ve Stockholmu v roce 1973. Během šestidenního pekla si rukojmí začali ke svým únoscům, skupině ozbrojených lupičů, vytvářet nečekanou vazbu. Navzdory strachu, nejistotě a obavám někteří rukojmí lupiče zcela nelogicky bránili a chránili. Na první pohled nesmyslná a ohromující reakce zasáhla svět a psychologové se pustili do hlubšího zkoumání tohoto psychologického fenoménu.
Bezpečná náruč únosce
Těžko si dokážeme představit, co musí rukojmí prožívat, ale zamilovat se do únosce, je hodně za hranou lidského chápání. Teorie, proč k tomu dochází, jsou různé. První je ale rozhodně strach, úzkost a z toho plynoucí snaha o přiblížení se k vězniteli, jako prostředek k přežití. V tu chvíli se vše otočí a rukojmí spoléhají na to, že přežijí, jen díky únosci a začnou ho vnímat jako svého strážce. Správná strana zákona je pak pro ně ohrožením a rukojmí mají strach, že jim policisté při záchraně ublíží.