Znáte ten pocit, když narazíte na nějaký předmět, reklamu či místo a nostalgicky se vrátíte zpět do dětství? Vzpomínky v nás jsou napořád. Pojďme si společně připomenout některé věci, na které dnes už jen tak běžně nenarazíme. Pořádnou dávku nostalgie prožijí hlavně ti, kteří vyrůstali v 70. a 80. letech.
Mléko se v historii tradičně konzumovalo z vratných lahví nebo si pro něj hospodyňky chodily s plechovou nádobu do mlékáren. V bývalém Československu začalo družstvo Směr v Jílovém u Prahy vyrábět plastové sáčky, ve kterých se mléko prodávalo. Byl to naprostý hit! Lidé vzpomínají na to, jak občas sáček praskl a mléko tak prosakovalo z tašky ještě po cestě z obchodu. Nezbední školáci se bavili tím, že sáčky s mlékem používali jako “bomby”, které házeli z oken nebo po sobě vzájemně. Plastové sáčky našly ale i další využití - někteří lidé do nich například balili svým dětem i svačiny do školy.
Zatímco dnes je běžné, že hudbu posloucháme z telefonu skrze nejrůznější platformy, které nám nabízejí nekonečno různých možností, dříve tomu tak nebylo. Hudbu bylo běžné poslouchat na audiokazetách, které se vkládaly do walkmana, rádiového přehrávače či rádia v autě. Kazeta měla standardně dvě strany - na první straně byla jedna polovina alba, pak jsme museli kazetu vyjmout, otočit a mohli jsme poslouchat dál. Jakmile jsme ale byli neopatrní a omylem poškodili pásek z kazety, nebo ještě hůř jej vytáhli úplně, jen málokdy se podařilo kazetu ještě zprovoznit.
V 80. letech byl mončičák v Československu velmi oblíbenou hračkou, po které toužilo snad každé dítě. Tato hračka je původem z Japonska a vytvořil ji Koichi Sekiguchi. Původně se vyráběla v hnědé barvě, ovšem s narůstající popularitou se začaly vyrábět i další barevné varianty. V roce 1975 se začaly tyto hračky exportovat i do zemí Evropy, přičemž byly v jednu chvíli v Německu dokonce prodávanější než v Japonsku. V Československu se první mončičáci dali sehnat nejdříve pouze v Tuzexu, později je bylo možné sehnat i v ostatních běžných prodejnách.
Kdybyste dnešní generaci dětí řekli, aby si šly ven cvrnkat kuličky nebo skákat přes gumu, pravděpodobně by na vás zíraly jako na blázna. V tomto ohledu byla doba 70. a 80. let jiná – možná o něco kouzelnější. Bylo naprosto běžné, že děti trávily čas venku, a to až do setmění. Skákání přes gumu bylo velkým hitem, který děti (hlavně dívky) milovaly. A ten, kdo dokázal skákat bez sebemenšího škobrtnutí, byl opravdovým frajerem. A pokud nebyla nálada nebo energie, děti se bavily cvrnkáním kuliček, nad kterým strávily klidně i několik hodin. Stačilo vyhrabat důlek v zemi a hra mohla začít!
Zapomenout nemůžeme ani na legendární céčka, která dnešní děti znají možná tak z písně Michala Davida. Plastové výlisky ve tvaru písmena C, původně vyrobené jako části závěsů pro okna a dveře, sbíralo snad každé dítě. V osmdesátých letech se stala mezi československými dětmi a dorostenci, jinak také Husákovými dětmi, ceněným sběratelským předmětem. Kolem céček se rozšířila vlna nadšení známá jako "céčková horečka". Vypuklo kolem nich doslova šílenství. Ten, kdo jich měl nejvíc, měl jakýsi nepsaný sociální status a všichni mu záviděli.
Smartmania.cz, Wikipedia.org, Region.rozhlas.cz, Electropicnic.cz, Novinky.cz
