Rozdíly mezi češtinou a slovenštinou
Čeština a slovenština jsou dva slovanské jazyky, které mají mnoho společných rysů, ale existují mezi nimi i některé jazykové rozdíly. Jednou z hlavních odlišností je fonologie. Slovenština si zachovala délky samohlásek jako významově rozlišující prvek, což znamená, že délka samohlásek ovlivňuje význam slova. Naopak v češtině se délka samohlásek obvykle nepoužívá k významovému rozlišení, s výjimkou některých dialektů. Dalším rozdílem jsou gramatické struktury. Ačkoli jsou si oba jazyky gramaticky velmi podobné, existují určité odchylky v používání gramatických tvarů a konstrukcí. Slovní zásoba většinou sdílí mnoho podobností, ale jsou zde i rozdíly ve slovech a tvarech. Přízvuk je dalším aspektem, který se v jazycích liší. Zatímco v češtině je přízvuk obvykle na prvním slabikovém “úderu“, ve slovenštině je běžný třetí slabikový přízvuk.
Historický vývoj obou jazyků vedl k vytvoření odlišné slovní zásoby a gramatiky, přestože mají společný slovanský základ. Regionální dialekty jsou dalším faktorem, který přispívá k jazykovým odlišnostem. I přes tyto rozdíly jsou si čeština a slovenština vzájemně srozumitelné, což umožňuje mluvčím jednoho jazyka porozumět mluvčím druhého jazyka s relativní lehkostí. V době existence Československa zde dokonce byl tzv. pasivní bilingvismus. To v praxi znamená schopnost dekódování jazykové informace v druhém jazyce. Jinými slovy se jedná o schopnost porozumět mluvenému i psanému textu druhého jazyka.