Láska je emoce, kterou když cítíme, vznášíme se na obláčku a všechno kolem nás se jeví růžové. S láskou a emocemi se pojí také celá řada krásných pořekadel, které jsou důkazem, jak silný tento stav je, že ho lidé řeší od nepaměti. Bez ohledu na bídu či bohatství, krásu, inteligenci. Láska dokáže neskutečně zamíchat kartami. A to v každém věku.
S láskou se pojí také velké množství pořekadel, která nás víc než cokoliv jiného mají vést k zamyšlení, jak to s láskou vlastně je. Obecně vzato to má být stav, kdy je nám dobře. Kdy i naprosto propršený den vidíme jako sluncem zalitý. Ale je to skutečně tak? Láska totiž umí úplně stejně pekelně potrápit.
Pokud jde o lásku, existuje celá řada mouder a pořekadel, která nás nutí nad láskou přemýšlet. Jistě víte, nebo jste to minimálně už alespoň jednou slyšeli, že jedním z nich je, že láska – krom toho, že je krásná – může i bolet. Důvodů k tomu je mnoho. Ne vždy je láska opětovaná, ne vždy končí přesně tak, jak bychom rádi. A to i přesto, že sama o sobě nám žádné trápení nepřináší. Komplikujeme si ji především sami. Pokud tedy láska bolí, nezpůsobuje to ona sama, ale lidský faktor jako takový. Pokud je však láska oboustranná, opětovaná a skutečná, bolet nás nikdy nebude a nemůže. Pokud se však zamilujeme do nesprávného člověka, který nám ubližuje, podvádí nás nebo nám nevrací, co do něj my sami investujeme, pak je třeba se připravit, že láska bolet nejen může, ale pravděpodobně také bude.
Dalším moudrem a výrokem týkajícím se lásky, je: Láska hory přenáší. Co přesně se vám vybaví, když tohle slyšíte? Většina z nám v tom vidí fakt, že láska přežije naprosto všechno. Každý problém, každou bolest, jakoukoliv vzdálenost či zkoušku. I tady je však dobré a důležité stát nohami pevně na zemi. Láska samozřejmě vydrží mnohé, i ona sama má však hranice, přes které již nejede vlak. Jak řekl například Albert Einstein: „Láska je pro člověka složitější než matematika, mnohdy s nevyřešitelnými příklady.“ A nemýlil se. Láska je sice silný cit, ne vždy mu ale rozumíme přesně, jak je potřeba. I Antoine de Saint-Exupéry, francouzský spisovatel a pilot měl na lásku poměrně jasný názor: „Zkušenost učí, že podstatou lásky není to, že se díváme jeden na druhého, ale že se díváme stejným směrem.“ Pokud se potkají dva lidé, kteří v lásce nenajdou potřebnou shodu, jen stěží jim láska bude fungovat.
Pokud někoho milujete, pokud se s někým nacházíte ve vztahu, už to není jen o vás samotném. Je třeba přestat být sobcem, který se dívá jen sám na sebe a namísto toho je nutné začít brát sebe i partnera jako tandem. Na druhou stranu však jakékoliv spojení nesmí vytvořit pocit, že druhého vlastníme. I ve vztahu má člověk právo být sám sebou a ponechat si kus své vlastní svobody. Jakmile začneme partnera dusit, jakmile budeme přehnaně žárlit a vynucovat si, aby žil druhý jen pro nás, pravděpodobně ho jednoho dne ztratíme. Skvěle to vystihla česká spisovatelka Karolína Světlá, která řekla: „Jen ta láska je pravá, která si dokáže odříkat. Všechno ostatní je slepé vlastnictví.“
