Kvíz: Psaní velkých a malých písmen dokáže pěkně potrápit. Zvládnete napsat správně 12 vět?

Každý ví, že na začátku věty patří velké písmeno. To je základ. Stejně tak u jmen osob, měst, států nebo kontinentů. Ale co třeba názvy firem? Náměstí? Ulice? Svátky? Všechno má svá pravidla, a ne vždy jsou úplně intuitivní.

Chytáků je spousta

Psaní velkých písmen v češtině je oblast, která dokáže potrápit i zkušené pisatele. Obecně platí, že velké písmeno píšeme na začátku věty, u vlastních jmen (např. osob, měst, států), názvů institucí či svátků. Zvláštní pravidla se ale týkají například víceslovných názvů – zatímco u názvů ulic či institucí (např. Ministerstvo zdravotnictví České republiky) píšeme velká písmena i uvnitř, u obecných pojmenování (např. základní škola v Kolíně) zůstávají ostatní slova malá. Velmi časté chyby vznikají při psaní názvů obyvatel (Češi, ale český jazyk), směrů (Západ jako geografická oblast × západ jako světová strana) nebo při oslovování v dopisech, kde se z úcty používá velké písmeno (např. Vám, Tebe). Vždy záleží na kontextu – a někdy i na citu pro jazyk.

Jeden za všechny: Například „Ministerstvo obrany“ píšeme s velkým M, protože jde o oficiální název státní instituce. Ale pokud jen obecně mluvíme o nějakém „ministerstvu“, pak už si vystačíme s malým písmenem. Podobně se píšou i názvy škol, fakult nebo kulturních institucí.

Předložky v názvech? Záludnost sama

A co teprve víceslovné názvy s předložkou! Tam bývá chyb nejvíc. Ve jméně měst „Ústí nad Labem“ se slovo „nad“ píše s malým písmenem, ale „Labem“ už zase s velkým. Platí to třeba i u „Hradec nad Moravicí“ nebo „Nové Město nad Metují“. Jiný příklad: ulice. Není to „Ulice Revoluční“, ale správně „ulice Revoluční“. Velké písmeno patří jen názvu samotnému, ne obecnému označení ulice, náměstí nebo třídy.

Správně ovládat náš mateřský jazyk je základ. Ale umíte to? Vyzkoušejte si další jednoduchý kvíz: Jsou jen 4, ale chybujeme v nich tak, že můžeme dostat i pětku. Jak zvládnete vyjmenovaná slova po Z?