Otestujte své znalosti z českého jazyka pomocí dnešního kvízu z vyjmenovaných slov. Možná si říkáte, že bude opravdu jednoduchý, ovšem nemálo Čechů dělá v psaném projevu nespočet chyb. Jak dobře ovládáte svůj mateřský jazyk vy? Otestujte se v zábavném kvízu a zjistěte, jak dobře umíte vyjmenovaná slova.
Český jazyk se vyznačuje svou krásou, libozvučností a melodií. Nicméně, obsahuje také mnoho skrytých pastí a úskalí, což z jeho bezchybného ovládání činí poměrně náročnou disciplínu. Každý z nás má ve svém jazykovém repertoáru oblast, kterou ovládá hůře než ostatní. Někteří se potýkají s problémy týkajícími se správného psaní velkých a malých písmen, se shodou podmětu a přísudku nebo s volbou správného tvaru s/z. Málokdo by přiznal, že má potíže s vyjmenovanými slovy, protože se zdají být na první pohled jednoduchá a navíc se jedná o učivo základní školy. Nicméně, chyby v jejich užití udělá občas téměř každý z nás.
Psaní měkkého i a tvrdého y jsou zajímavou vlastností češtiny, která má své kořeny v historii. V dobách staré češtiny tyto znaky označovaly odlišné hlásky, které se dnes sice vyslovují stejně, ale zůstaly zachovány ve psané podobě. Rozdíly ve výslovnosti i/y přetrvávají pouze v některých dialektech. V průběhu vývoje jazyka byla proto stanovena pravidla pro použití měkkého i a tvrdého y.
Už během národního obrození v první polovině 19. století došlo k vývoji a ustavení pravidel českého jazyka. V této době začaly vznikat první neformální pravopisné příručky, jež se snažily upravit pravidla psaní vyjmenovaných slov. Tyto příručky vycházely z fonetických zásad a usilovaly o vytvoření systému, který by byl jednotný a snadno použitelný.
Zásadním momentem a v podstatě prvním oficiálním pravidlem ohledně psaní y/ý po obojetných souhláskách bylo dílo Jana Gebauera s názvem "Pravidla českého pravopisu" z roku 1902. Od té doby se tato pravidla zahrnují do pravopisných standardů, ačkoli se seznamy vyjmenovaných slov v průběhu času měnily.
Pravidla českého pravopisu, Wikipedia.org, Autorský text
