Za život, na který jsme zvyklí dnes, může sametová revoluce z roku 1989, která nás vymanila z období šedi, striktních pravidel, monotónního stylu a dalších faktorů, které do naší společnosti vnesl socialismus. Někteří lidé na toto období vzpomínají s láskou, jiní nikoliv. Co všechno si z předrevoluční doby pamatujete vy?
V období před rokem 1989 bylo pro tehdejší Československo typické, že bylo nemyslitelné jakkoliv vyčnívat z davu. Svoboda, kterou máme dnes, byla pro obyvatele tehdejší doby luxusem, o kterém si mohli nechat zdát. A týkalo se to i těch nejzákladnějších věcí - práce, cestování, oblékání či možnosti vyjádřit svůj názor. Každý občan musel chodit do práce a nezaměstnanost v podstatě neexistovala. Pracovní doba byla jasně daná a plat takový, aby z něj každý člověk mohl pokrýt své životní potřeby. To se alespoň tvrdilo oficiálně. Mnoho lidí ale žilo pod sociálním minimem. Statisíce lidí nemohly pracovat ve svém oboru. A proč? Protože se to státu prostě nehodilo. Kdo pracovat nechtěl, nebo se práci vyhýbal, tomu hrozil pobyt ve vězení.
Lidé v předrevoluční době také nosili velmi podobné kousky oblečení. Vliv Západu byl tabu, a tak nikdo nevyčníval z davu. A kdo ano, tomu věnovali strážci zákona velkou pozornost. A stejně tak byla tabu i svoboda slova. Člověk si zkrátka nemohl říkat to, co chtěl. Nadávat na vládu? Ani omylem! Režim si zkrátka pohlídal to, aby byli lidé jako stádo ovcí, které jednoduše ovládali. A jakmile se snažil někdo vybočit, čekal ho postih.
Ačkoliv dnes můžeme být vděční za to, že proběhla sametová revoluce a dnes žijeme v demokratickém státě, i přes to se najdou tací, kteří na předrevoluční dobu vzpomínají s láskou a nejradši by ji vrátili. A v čem vidí tito lidé výhody?
Například ve zmíněné, téměř neexistující, nezaměstnanosti. Všichni lidé měli práci a jistoty, všichni pokryli své životní potřeby. To se tvrdilo oficiálně, realita ale byla jiná. A s tím se pojilo i vzdělání. Pokud se rodiče rozhodovali, na jakou školu umístí svého potomka, většinou se řídili tím, v jakém oboru se bude mít nejlépe. Jen málokdo bral ohled na to, zda za pár let studia dostane jejich dítě skutečně odpovídající vzdělání.
Další z mnoha argumentů je i ten, že na ulicích bylo výrazně bezpečněji. Tehdejší policie, tedy STB, budila u lidí obrovský respekt. Na ulicích nebyli žebráci ani bezdomovci, všichni byli nuceni pracovat. Kdo pracovat nechtěl, toho čekal postih. Realita ale byla poměrně dost odlišná. Byli to právě pracovníci STB, před kterými se běžní lidé museli mít na pozoru. Jakékoliv vybočení z davu mohlo znamenat postih, šikanu, či namátkovou prohlídku bytu, která byla mnohdy téměř devastující. Navíc byly statistiky o nízké kriminalitě zfalšovány tak, aby zobrazovaly tehdejší režim v co nejlepším světle. Skutečnost byla taková, že kriminalisté častokrát nebyli schopni stíhat těžké zločince a mnoho zločinů tak zůstalo neodhaleno.
Pokud se vám kvíz nezobrazuje, klikněte sem.
Kudyznudy.cz, Prazsky.denik.cz, Ekonomickydenik.cz, Wikipedia.org, Autorský text
